Plavkyně Míša Vorbergerová – o multiutkání, motivaci a cestě za úspěchem

Foto Jakub Jílek

Další fotky: 

Míšo, co pro tebe znamená nominace na multiutkání? Jak jsi vlastně reagovala, když jsi dostala tu informaci poprvé?

Vůbec jsem to nečekala, přišla jsem na bazén, klasickej normální den, pohoda. Najednou za mnou přišel pan trenér Adamec a z ničeho nic to na mě vyvalil. Vlastně jsem to nejdřív vůbec nepobrala a asi třikrát jsem se ho musela ptát, co to vlastně znamená.

Je pro prostějovskou plavkyni nevýhodou, když má plavat na padesátce?

Vzhledem k našim podmínkám na 25metrovém bazénu určitě. Je to z jedné strany výzva, něco, na co nejsem zvyklá, ale ve výsledku je to prostě nevýhoda.

Fyzická příprava probíhala standardně na tréninku, co ta mentální?

Ta nervozita se občas objevila. Ve dne jsem si někdy zničehonic řekla: „Ty brďo, já vlastně za chvíli jedu už“, takže to se mi trochu zvýšila tepovka. Jinak si ale myslím, že jsem z toho nějak strašně vyklepaná nebyla. Je to jinačí pocit než třeba před mistrákem. Já jsem počítala jenom s tím, že si tam jedu zaplavat jen mé dvě disciplíny a neočekávala jsem od toho nic velkýho. Na mistrákách se očekává, že zaplavu hodně dobrý výsledek.

Jak se změnila tvá nálada na místě? Jak to tam probíhalo?

Postupně se ta nervozita každopádně zvyšovala. Měli jsme tam menší komplikace s jednou holčinou, která později ani nemohla závodit. Takže tohle se tam řešilo. A byli jsme po pátečním příletu ještě večer zatrénovat, ochytat si bazén, a to bylo vlastně asi všechno. Úžasný bylo, že ty půldny ubíhaly dost rychle, skončili jsme třeba v půl jedné možná i dřív. Pak bylo dost času na oběd a odpolední rozplavání začínalo až v pět. Byli jsme tam pak do osmi asi. Šlo to ale fakt rychle a člověk si pak mohl v klidu odpočinout.

Sledovala jsi i ostatní výpravy? Napadne tě něco konkrétního, co dělali nějací plavci jinak?

Nevím, to si asi úplně nevzpomenu. To je spíš tak, jakože vidíš, a řekneš si „Ježiši co to dělá?“ a jdeš dál. Hlavně jsem si ale všímala sebe, takže na tohle moc nebyl prostor. Plavala tam ale holka, co měla k sobě připoutanej ten padáček a s tím na té dráze teda hodně zavazela. Takže to bylo hrozný. Měla ho snad celé rozplavání.

Jedna z disciplín, kterou si tam plavala, byla prsa. Mohli bychom říct, že to byla tvá nejhůř zaplavaná věc tam, byť jsi stejně byla jen sekundu za osobákem. Na ně jsi říkala co?

No hrozný. Ne tak přijde mi, že mi ty prsa poslední dobou nejedou. Možná je to i tím, že už tolik netrénujeme tu techniku. V Béčku (B družstvo v plaveckém oddíle, Míša nyní plave v A družstvě, pozn. red.) jsme trénovali hodně nohy, jeli jsme třeba kilometr prsový nohy nebo osm set, a potom třeba šestnáct pětadvacítek rukama jenom. Takže to jsem měla zase natrénovaný asi, a teďka mi ta technika u těch prsou trošku vázne.

Po stovce je tam prsová dvoustovka. Tam je ale tvůj čas od osobáku výrazně lepší? Tady se technika vrátila?

To už bylo v neděli a ty sobotní časy mám výrazně horší než ty nedělní. Může to být i únavou z letu. Dvoustovka se mi už jela hezky, tam jsem si hlídala techniku. Dělala hodně silný kopy, takže to bylo jako dobrý. Dvoustovky si umím dobře rozvrhnout.

Kam směřuješ dál? Je pro tebe cílem další multiutkání například?

No, jelikož u nás máme na motýla dost dobrý plavkyně, tak je to docela náročný. Ale myslím, že když na sobě zapracuju… Chtělo by to padesátkový  bazén, skrz to, že všechny velký závody jsou na padesáti metrech. Tak by to taky chtělo na té padesátce trénovat. Tyhle možnosti tady zatím nemáme, doufejme, že mít budeme třeba.

Vnímáš tohle jako velký handicap? Že když přijdeš na tu padesátku, že je to najednou dvakrát tak dlouhý bazén?

Je to tak. Když skočíš do té vody, jedeš pětadvacet metrů a pak se otočíš, máš tam vyvlnění a taky nějaký výdech. Pro mě je to třeba horší i v tom, že mám dobře natrénovaný obrátky a na padesátce mám dvakrát míň těch obrátek, na kterých bych se mohla posunout. Nejsem zvyklá plavat tak dlouho, než přijde obrátka. V tomhle mám i nějaký blok na dvoustovce motýla. Na malém bazénu se mi plave v pohodě, protože to mám natrénovaný, ale ta padesátka je pak najednou strašně dlouhá.

Někdo si možná čte tenhle rozhovor, a říká si, že by to chtěl dotáhnout tam kam ty. Jak to udělat? Co je ten recept?

Každý den dvě hodiny trénink, k tomu suchý trénink, posilka, atletika, zpevňování, ranní tréninky, kdy třeba vstáváš v pět hodin, abys byl v šest na bazéně, do toho škola. Je to náročný časově, a hlavně i proto, že si hodně hlídám spánkový režim. Osm hodin prostě musím mít. Chodím spávat před ranníma třeba v devět, abych měla svých osm hodin a tím pádem je toho času málo. Veškerý čas, co mi zbyde, věnuju škole a je to dost náročné.

Poslední otázka. Co je teda tvůj goal? Kam dál? Jdeš něčemu naproti? Kde myslíš, že bys mohla být, když budeš makat?

Tak samozřejmě třeba na nějaké velké olympiádě. To by bylo úplně úžasný. Takový menší cíle jsou určitě zaplavat na mistrákách jako první. Zatím se mi povedlo nejlíp druhý místo. Čas od té první jsem už ale docela stáhla. Momentálně se chci objevovat na těch velkých soutěžích, na mistrákách nebo multiutkáních a do budoucna Olympiáda.

Rozhovor s Míšou se vedl v příjemném duchu. Míša se nakonec dost rozpovídala a smíchu, který bohužel nemůžete slyšet, bylo také plno. Pro úplnost ještě doplňujeme časy, kterých Míša na multiutkání dosáhla. Do budoucna jí přejeme splněné sny a spoustu radosti z úspěchů, které ji čekají. Za rozhovor děkujeme!

Michaela Vorbergerová na Multiutkání mladších juniorů v Severní Makedonii plavala čtyři individuální disciplíny a polohovou štafetu. V individuálních disciplínách si nejlépe vedla na 200 prsa, kde svůj osobní rekord posunula o 8 sekund na hodnotu 2:51,33. Zlepšení přišlo také v disciplíně 200 motýlek, kterou zaplavala o čtyři sekundy rychleji, než byl její původní osobní rekord, a to v čase 2:35,63. Poloviční motýlkovou trať si nezlepšila doslova o vlásek, dohmátla v čase 1:10,04; šest setin za svým osobním maximem. Dle jejich vlastních slov nejméně povedenou disciplínou byla 100 prsa, i tuto disciplínu ale jela v rámci osobního rekordu a zaplavala v čase 1:21,08. (Jakub Jílek)