Cestování s Katkou

Katce se v Mexiku smůla lepí na paty

ilustrační foto

Pomalu začínám nemít ráda Mexiko a Mexičany. Dnes ráno jsem se probudila a zjistila, že někdo v noci vyšplhal do prvniho patra, vlezl přes balkonové okno k nám do pokoje a sebral, co se mu hodilo. Mimo jiné můj tablet a mobil, který jsem měla pod polštářem jako budík! Nějak mi to tento rok moc nevychází, co se týká klidného cestování.

Tentokrát mě to okradení už jen naštvalo a nevyvedlo tak z míry, jako to poslední. Byli jsme to s ostatními nahlásit na turistické policii a odtud bychom měli pokračovat to jít nahlásit na dalši stanici, ale z mé předchozí zkušenosti vím, že mexičtí policajti jsou naprosto neschopní a nejeví žádný zájem pomáhat, takže jsem si ušetřila cestu kamsi za město a dlouhé hodiny na stanici. Vtipné bylo, že přímo pod oknem turistické policie ležela zmačkaná kreditni karta. Zřejmě ji tam nějaký zloděj odhodil a oni si toho vůbec nevšimli...

Katčin první týden v hostelu Tequilita

ilustrační foto

Ráno jsem se sbalila, posnídala a přesunula se z hostelu Che do vedlejšího hostelu Tequilita, který se rozkládá na čtyřech patrech. Vedoucí, jejíž jméno jsem samozřejmĕ po sekundĕ zapomnĕla, mĕ ubytovala v ložnici se šesti postelemi, která je jen pro dámské osazenstvo a která, jak jsem pozdĕji zjistila, je snad ta nejlepší. Postel jsem si vybrala spodní. V devĕt mĕ začala zasvĕcovat do mých povinností. V celku jednoduchá práce, na níž je nejotravnĕjší snad to bĕhání se všemi přípravky a povlečením z jednoho patra do druhého. Celkem je tu sedm velkých ložnic a tři soukromé pokoje. K tomu úklid kuchyňky a horní terasy. Zatím je hostel poloprázdný. Zajímavĕjší to bude za čtrnáct dní, kdy má nastat hlavní sezona.

Ve dvĕ jsem byla se vším hotová a šla objevit velký obchoďák Walmart, kde bych si nakoupila základní suroviny na jídlo. Ono se lze najíst levnĕ i na ulici, ale zatím tu zkusím co nejlevnĕji uvařit. Potraviny tu jsou vcelku levné. Počasí na následující dny není nijak optimistické, tak se odpolední odpočinek na pláži zatím nekoná.

Katčin trochu lepší druhý den v Playa del Carmen

ilustrační foto

Nĕjak se mi nakonec podařilo usnout. Ale hned ráno jsem se sbalila a přesunula se do hostalu Che, kde ta atmosféra byla o poznání uvolnĕnĕjší a místo nepůsobilo tak chaoticky. Jelikož se ubytovávalo až od dvou, nechala jsem velký batoh zamknout. Otázkou bylo, co ten den budu dĕlat. Majitel hostalu Rio Playa mĕl dorazit až zavečer a tady ta domluva taky mohla váznout. Tak jsem se zeptala, jak se dostanu ke třem cenotům, které jsou nĕkde za mĕstem a Federico mi nabídl tour, kterou pořádá další ze spolupracovníků hostalu. Cena 300 pesos. Možná bych se tam dostala levnĕji, ale rozhodla jsem se jít do toho ve skupinĕ. Odjezd v jednu, tak jsem se ještĕ prošla mĕstem a před jednou ukecala Federica, ať mĕ ubytuje, abych si mohla zamknout vĕci do skříňky. Tahat se k cenotům s tabletem by byla blbost.

V jednu jsme vyrazili Alejandrovým autem k cenotům. Byly jsme jen tři holky. Cenoty se nacházejí u dálnice kousek od hotelu Barcelo. Na příjezdové cestĕ jsme vidĕli lišku a prý je možné spatřit i jaguáry.

Katka naštívila starobylé cenoty a byla okradena!

ilustrační foto

Vzbudila jsem se sama již kolem půl čtvrté ráno. Venku občas pršelo. Ale do osmi, kdy mi odjíždĕl autobus do Valladolidu, se počasí umoudřilo. Autobus společnosti ADO byl luxusní a poloprázdný. Cena za dvouhodinovou jízdu 150 pesos. Ve Valladolidu jsem zamířila na hostal La Candeleria, kde jsem mĕla zamluvenou postel na tři noci. Hned po ubytování jsem si půjčila kolo, vyfasovala mapu a vyrazila za mĕsto objevovat krásy krasových "cenote".

 

Bylo polojasno a občas foukal chladnĕjší vítr. První cenote byly ty skupiny Dzitnup - Samula a X'keken. Do každého tu byl vstup 54 pesos, tak jsem si vybrala cenote Samula. Kdyby tam nebylo tolik lidí z organizovaných zájezdů, bylo by to o hodnĕ víc fajn. Prostorná jeskynĕ s průzračnĕ čistou lagunou, ve které plavaly ryby a turisté. Kousek stropu se kdysi propadl a sluneční paprsky prostupovaly dolů. Možná, kdyby bylo tepleji (překvapivĕ je tu asi jen 23 stupňů) a já nemĕla před sebou ještĕ kus cesty a nebylo by tam tolik lidí, možná bych se taky zchladila.

S Katkou na pláži v Montezumě a u studeného vodopádu

ilustrační foto

Takže jsem se přesunula zase na další místo a zase se mi zkrátil počet dní, které mi zbývají. A taky počet horkých dní. Pak nastane na nějakou dobu zase zima. Bohužel. Sníh je dokonce i na Mallorce, tak doufám, že s sebou příští čtvrtek přivezu trochu toho tepla. Dnes ráno o půl osmé jsem nasedla na autobus do Jaco, odkud mi vyjížděl člun do Montezumy. Jízdenku jsem si koupila předem přes internet. Zumatours je společnost, která zajišťuje tyto "trajekty" do více míst. Jízdenka mě vyšla na 40 dolarů. Ano, za autobus bych dala podstatně méně, ale strávila bych v něm osm hodin (z Queposu do Puntarenas, z Puntarenas trajektem a pak autobusem do Montezumy) a ztratila tak celý den.

Při koupi jízdenky jsem zadala místo v Jaco, odkud chci být vyzvednuta a převezena na pláž Herradura, odkud se vyjíždí.Během cesty do Manuel Antonio jsem si jako orientační bod zapamatovala rychlé občerstvení Subway, tak jsem se nechala vyzvednout tam. K dobru jsem měla hodinu, kterou jsem vyplnila snídaní v podobě jedné z čerstvých subwayovských baget.

Procházka rezervací Santa Elena a marné hledání Quetzala

ilustrační foto

 

Monteverde nabízí nepřeberné množství aktivit a také dvě biosférické rezervace. Ta známější, Monteverde, se nachází na jihozápad od města a míří do ní více návštěvníků, než do druhé rezervace Santa Elena, nacházející se 7 kilometrů na sever od stejnojmenného městečka.

Podle průvodce v rezervaci Monteverde je obtížné při takové vytíženosti stezek spatřit nějaké to zvíře, tak jsem se rozhodla vydat do Santa Eleny s nadějí, že třeba spatřím jednoho z národních ptáků – Quetzala.