Pod arkádami spí slavná rodina

Foto PvNovinky.cz

Další fotky: 

Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Po absolvování gymnázia se přihlásil v roce 1931 na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství. Diplomovou práci vypracoval u profesora Votočka v roce 1935 a v roce 1936 dosáhl doktorátu technických věd. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní skupinu, zabývající se výzkumem polyamidů. Jeho tým vyvinul postup spřádání polyamidové příze, což později umožnilo výrobu punčoch a ponožek z prvního českého  umělého vlákna – silonu. Po válce začal Wichterle opět přednášet na vysokých školách, tentokrát v oboru organické chemie. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot a zřídil katedru technologie plastických hmot, kde se stal profesorem. Roku  1952 se začal zabývat svým nejznámějším objevem, syntézou síťovaných hydrofilních gelů. Cílem bylo najít vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se zde připravit HEMA gel, který pohlcoval až 40 procent vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný. Při politické čistce v roce 1958  byl ale profesor Wichterle ze školy vyhozen a výzkum nitroočních čoček zlikvidován. V Praze v témže roce proběhlo mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd byl jmenován právě profesor Wichterle. Budova ústavu se však teprve stavěla a rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky proto provedl profesor Wichterle doma. Na vánoce 1961 si sestavil pomocí dětské kovové stavebnice Merkur první prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil první čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se tento sen o nápravě oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci a který k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky asi 100 milionů  obyvatel naší planety. Další střet profesora Wichterle s komunistickou mocí následoval po roce 1968, kdy byl na základě svých postojů zbaven místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie. Dále pracoval jako řadový vědecký pracovník a jeho jméno se nesmělo objevit ani na tablu profesorů, kteří na VŠCHT a jejích předchůdkyních působili.V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle, člen mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný doktor zahraničních univerzit, rehabilitován a zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. V roce 1993 byla jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998.