Zdenička se vrací domů, nemá ale kam...

ilustrační foto FB Zdeňka K.

„Byla jsem za náměstkyní paní Raškovou, ta mi ale sdělila, že volný bezbariérový byt v současné době město nemá. Řešením není ani umístění Zdeničky v některém ústavu, protože jednak by to pro ni byl obrovský psychický šok, druhak bychom se jí nemohli věnovat tak, aby dělala další pokroky,“ sdělila redakci Zdena Kotyzová starší. Její nájemní byt bezbariérový není a ona by většinu potřebných úkonů musela provádět tak, že Zdeničku přenese v náručí.  „Není to jen o hygieně, vozík prostě normálními dveřmi neprojede. Nedostanu se s ním ani do koupelny, ani do ložnice,“ dodala. Nyní stojí před těžkou otázkou, co dál.

Touto cestou se rozhodla oslovit všechny, kdo by měli možnost nabídnout bezbariérové ubytování. „Pokud byste měli možnost, nebo znali někoho, kdo bezbariérový byt nabízí k pronájmu, dejte prosím vědět. Nemusí to být ani v Prostějově, budeme dojíždět. Bohužel nemám finanční prostředky na to, abych byt koupila a nechala upravit,“ poprosila Zdena Kotyzová starší.

Není to jediný problém, se kterým se potýká. Vysiluje ji i boj s pojišťovnou o hrazení dalšího pobytu, vůbec nejhorší je ale úřední šiml. „Abychom měli nárok na nejrůznější rehabilitační pomůcky a věci jako podložky do vany a podobně, musí Zdenku prohlédnout neurolog a vydat potvrzení, že tyto věci vzhledem ke své nemoci potřebuje. Jenže to v Klimkovicích nikdo neudělá, nemají zde potřebou dokumentaci. Vyšetření budeme muset podstoupit až po návratu domů. Takže přijedeme a nebudeme mít vůbec nic, kromě věcí, které se podařilo zakoupit díky sbírce,“ posteskla si.

Redakce tímto prosí všechny, komu na Zdeničce záleží – pokud máte možnost nabídnout podobný byt, nebo víte o někom, kdo by byl ochoten a schopen, dejte vědět. A sdílejte, když nepomohou státní a městské instituce, snad, jako už po několikáté, pomohou dobří lidí. Děkujeme. (ber)