byliny

Pískavice řecké seno je klenotem pro zdraví

ilustrační foto pixabay.com

Jedním z významných léků je už od dob starého Egypta pískavice řecké seno. Je kořením i lékem, a jelikož se jí daří i v našich podmínkách, představíme si důvody, proč byste měli poznat její účinky. Může zdát jako nenápadná bylina, ale ve skutečnosti jde o jednu z nejstarších léčivých rostlin, které lidstvo zná. Uvádí ji už Ebersův papyrus, starý téměř 4000 let. Jde o jednoletou bylinu s bledě žlutými květy, která dorůstá do výšky maximálně půl metru. Pochází pravděpodobně z oblasti Středozemí a Střední Asie.

Nyní se pěstuje po celém světě a v našich končinách roste dokonce i zplaněle. Kvete v červnu a červenci a plodí lusky, které dozrávají v červenci a srpnu. Jsou dlouhé až 10 cm a ukrývají kolem 20 semen. Pěstovat ji může každý, stačí vybrat slunné stanoviště s lehčí hlinitopísčitou půdou, která má dostatek spodní vláhy.

Hluchavka bílá. Jedlý všelék

Ilustrační foto pixabay.com

Hluchavka je rozšířená po celé Evropě. K nalezení je zejména v lesích, křovinách, v příkopech, ale i na loukách a rumištích. Preferuje stín nebo polostín a díky jejímu hojnému rozšíření není potřeba ji pěstovat, ale stačí ji sbírat. Hluchavka je bohatá na slizové látky, třísloviny, saponiny, glykosidy, antioxidanty, éterické oleje a cukry. Specifická je u ní slizově nasládlá chuť, která se mění na hořkou.

U sběru hluchavek buďte opatrní, sbírají se pouze bílé pyskaté koruny bez kalichu a neměly by se při sběru pomačkat, protože by vám zhnědly. Sběr provádějte za suchého počasí a nejvhodnějším způsobem sušení je rychlé sušení na prudkém slunci, případně umělým teplem a v tenké vrstvě. Jakmile jsou usušené, je třeba je skladovat v hermeticky uzavřeném obalu. Pokud by se k sušeným hluchavkám dostala vlhkost, zhnědly by a ztratily své léčivé účinky.

Pochutnejme si na plevelech. Šrucha zelná

ilustrační foto pixabay

Šrucha je dalším běžným zahradním plevelem, který je velmi chutný. Tato na vodu těžká rostlina (obsahuje hodně vody) nás rychle zasytí a osvěží v horkých letních dnech. 

Připravuje se z ní vynikající salát, ale můžeme ji přidat i do špenátu, do tvarohových a sýrových pomazánek, nebo ji i dusit s vejcem jako kapustu. Sklízíme po celé léto, odřezáváme celé výhonky a rostlinka opět za další 3 týdny doroste. Ty, které jsou určené k jídlu, ale nenecháme vykvést, protože jakmile nasadí na květ, hořknou.

Pochutnejte si na plevelech. Pampeliška lékařská

ilustrační foto pixabay.com

Pampeliška má ráda společnost lidských sídel. Roste hojně na smetištích, u domů a chodníků, na loukách, v zahradách, roste především na půdách bohatých na živiny. Vyskytuje se od nížin až do hor. Vyčistíte si hlavu, cévy i střeva, z pampelišky využijete každý kousek. Čerstvé listy pampelišky jsou na jaře zásobárnou vitamínů, minerálů a stopových prvků. Sbírány jsou kořen či nať s kořenem, a to před rozkvětem, v době květu jsou potom používány i listy a květy.  Z pampelišek můžete připravit med, sirup, salát a také je naložit jako kapary.

Pampeliškový salát je ideální připravit z pampelišek, které ještě nekvetly, protože listy jsou pak chutnější. Smíchejte dva díly pampeliškových listů se stejným dílem baby špenátu nebo kopřivy, jedním dílem naklíčené červené čočky a nasucho opečenými vlašskými ořechy. Posypte šesti nadrobno nasekanými ředkvičkami, zalijte bílým jogurtem, pokapejte citronem a posypte petrželkou nebo medvědím česnekem.

Pampeliškové kapary

Pochutnejte si na plevelech. Kopřiva dvoudomá

ilustrační foto

Kopřivy nejen chutnají skvěle, ale jsou také plné vitamínů a minerálů. Tento plevel můžeme klidně přidat do tradiční zeleninové polévky, usmažit na pánvi či podusit v páře.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.) je známá planě rostoucí bylina dorůstající výšky 30 až 250 cm. Má vejčitě zaoblené, zubaté, tmavozelené listy, které při doteku pálí. Kopřiva má svůj původ v Evropě, Asii a severní Africe. Nejlepší doba ke sběru kopřiv je na jaře. Od března do dubna se sklízejí především mladé výhonky, pokud však kopřivu kosíme, můžeme ji sklízet téměř celý rok. Používáme 4-6 nejvýše posazených listů včetně řapíku a samotného výhonku. Kořeny a semena sbíráme od srpna do listopadu.

Pochutnejte si na plevelech. Bršlice kozí noha

Foto ber

Bršlice kozí noha je známá především jako nepříjemný a těžko odstranitelný plevel na zahrádkách. Roste ovšem i ve volné přírodě, na krajích lesů, na pasekách nebo jako podrost křovin. Zahrádkáři nemají bršlici rádi, ale v kuchyni potěší. Nezmarnou plevelnou rostlinu lze využít jako pikantní listovou zeleninu. Bršlice má vysoký obsah minerálních látek: hořčík, vápník, železo, a rovněž na vitaminy, například se uvádí, že vitaminu C obsahuje dvojnásobně víc než citrony. Z dalších tělu prospěšných látek je třeba připomenout vysoký obsah vitaminu A v bršlici.

Bršlici sbíráme zjara nebo po pokosení místa výskytu – pokud ještě nekvete. Na kuchyňskou úpravu jsou vhodné mladé ještě ne zcela rozvité lístky s řapíkem. Můžeme sbírat i mladé lodyhy, ale ty je třeba oloupat z tuhých vláken.

V kuchyni ji můžeme využívat jako špenát, kadeřávek, mangold – jako listovou planou zeleninu, nejlépe ve směsi se špenátem, kopřivami, česnekem, pažitkou a podobně.Vzhledem k vysoké nutriční hodnotě je bršlice předmětem zájmu šlechtitelů jako perspektivní zelenina.

Pochutnejte si na plevelech. Kokoška pastuší tobolka

Foto ber

Bylinka s poetickým názvem kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) je proslulá svou schopností zastavovat krvácení. Využívá se zejména na zastavení krve z nosu, významně pomáhá i při gynekologických potížích. A také v kuchyni.

Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) je nenáročná a odolná bylinka, kterou ale díky typickým trojhranným semeníkům, které tvarem připomínají srdíčka, jen tak nepřehlédnete. Roste na chudých půdách i v chladných horských oblastech, běžně se vyskytuje na polích, u cest, na okrajích luk a na navážkách.

Svěží, čerstvě utržená kvetoucí nať má mírně palčivou příchuť, chutná po ředkvičkách. Hodí se do jarních salátů z planých bylin, skvělá je kombinace s polníčkem, sedmikráskou nebo pampeliškou. Ladí s česnekovým nebo pepřovým dresinkem.

Pochutnejte si na plevelech. Ptačinec žabinec

Foto ber

Ptačinec žabinec, plevel s neuvěřitelnou vitalitou a s pověstí nezničitelného vetřelce, je chutnou zeleninou. Má velmi jemnou nasládlou chuť, která připomíná mladé hrachové lusky nebo možná ještě víc mladou kukuřici. S tímto chuťovým valérem je třeba počítat při kombinaci s jinými druhy potravin. Po žabinci lze sáhnout například v době, kdy trh neoplývá čerstvou zeleninou. Krom dobré chuti se na žabinci cení obsah nerostných látek, které jdou člověku k duhu.

Ptačinec prostřední (Stellaria media), lidově zvaný ptačinec žabinec je asi nejrozšířenější plevel. Žabinec najdeme všude, na polích, ve vinicích, ve volné přírodě. Naštěstí je to bylina chutná, navíc má vysoký obsah vitaminu A a vitaminu C. Dále obsahuje draslík, zinek, fosfor, hořčík a měď, kyselinu křemičitou, éterické oleje a slizové látky, tanin, saponiny, třísloviny.  Ptačinec žabinec se užívá vnitřně (přímo se pojídá, vaří nebo se z něj lisuje šťáva), nebo i zevně (na obklady při kožních neduzích – mykózy, akné, kopřivka, lupénka, ekzémy…).

Pochutnejte si na plevelech. Řebříček obecný

ilustrační foto pixabay.com

Sezóna řebříčku obecného začíná na jaře.  Jde o perfektní zdroj vitamínů, antioxidantů a dalších složek, které nám po zimě v organismu tak zoufale chybí.

Mladé lístky řebříčku ještě nemají tak pronikavě hořkou chuť jako v pozdějším období. S klidem je tedy můžete rozmixovat do pomazánek, přidat do zeleninových salátů, vhodit do sklenice smoothie nebo s nimi posypat třeba chleba s vařeným vajíčkem. Fantazii se meze nekladou a množství, spotřebovanému v kuchyni, také ne. Na jednoho člena domácnosti by mělo jít o menší hrst lístků na týden, ale nejde o žádné dogma.

Pochutnejte si na plevelech. Rozrazil perský

Foto ber

Rozrazil perský se často vyskytuje jako plevel v zahrádce, je to hojně rozšířená, modře kvetoucí bylina. Můžeme ji využít pro léčebné účely, i v kuchyni.

Rozrazil perský (latinsky Veronica persica) je jednoletá bylina, kterou můžeme nalézt v zahradách na otevřené hlinité až hlinitopísčité půdě, roste také na polích, loukách, mezích a rumištích, podél cest apod. Setkáme se s ní od nížin až po podhorské oblasti. Kvete nebesky modrými květy s tmavě modrým žilkováním takřka během celého roku (zhruba od března do října).