Cestování s Katkou

Katčin ranní výstup na Indiánův nos

ilustrační foto

Jezero Atitlan nabízí několik zajímavých výstupů za pěkným výhledem. Nejpopulárnější je výstup na sopku San Pedro, která se zdvíhá nad městečkem. Další možností, odkud sledovat východ slunce, je z vrcholu hory nazývané La Nariz del Indio, neboli Indiánův Nos. Hora se jmenuje podle svého tvaru. Opravdu lze rozeznat hlavu a nos. Snad všechny místní agentury nabízejí čtyřhodinovou tour. Začíná se ve čtyři, po šesté vychází slunce a po osmé je návrat do San Pedra. Některé agentury nabízejí i možnost výstupů z vesnice. To se pak začíná ve tři ráno.

Takže jsem si včera zaplatila 100 Q za tuhle tour, natočila budíka na třetí a před čtvrtou čekala před agenturou na průvodce. Celkem jsme byli čtyři. Tři Francouzi (přitom jeden žije v Brně) a já a průvodce Juan jsme se vydali městečkem k zastávce chicken busu, který nás vyvezl do vesnice Santa Clara. Tam se k nám přidal další průvodce. Po úzké cestičce mezi poli jsme se vydali na vrchol. Ani ne za 20 minut jsme byli na místě.

Katčin výlet do Semuc Champey

ilustrační foto

Semuc Champey je největším lákadlem okolí kolem Lanqinu. A určitě by mělo být na programu každého, kdo míří do Guatemaly. Je to opravdu krásné místo na řece Cahabon, jen deset kilometrů od Lanquinu. Překonat těch deset kilometrů na korbě místních dodávek Kia, které slouží jako dopravní prostředek po nezpevněné cestě klikatící se hornatou krajinou, není jen tak. Je to docela solidní hodinové posilování paží a trénink rovnováhy. Držet se je opravdu nutné pořádně. Hodně to hází, když se vjede do výmolu, přejíždí se nerovné kamenité úseky a pokud je část cesty na místní poměry bez nerovností, řidič to pěkně rozjede, aby o kus dál prudce zpomalil. Během cesty jsou ale pěkné výhledy, zvláště pak na konci na údolí kolem řeky Cahabon.

Semuc Champey (čti semuk šampej) v překladu znamená "místo, kde se řeka ztrácí". Řeka Cahabon se totiž v jednom místě dostává pod povrch a opět se vynořuje o 300 metrů dál. Na povrchu toho přírodního mostu přes Cahabon je pak několik malých terasovitých tůní s čistou vodou. Zde je oblíbené koupání.

Prší a Katka přejíždí do Lanquine

ilustrační foto

Opět nastal deštivý den. A tentokrát lilo pořádně. Transfer do Lanquin měl být v jednu odpoledne, check-out byl ve dvanáct, tak jsem se celé dopoledne válela v posteli. Pak jsem poobědvala a čekala na příjezd dodávky. Ta ale měla kvůli počasí zpoždění. Nakonec jsem byla vyzvednuta až po třetí hodině. V centru jsme nabrali další tři lidi a vyrazili na pětihodinovou jízdu. Naštěstí bylo v dodávce dostatek místa a cesta ubíhala rychle. Za městem Fray Bartolome se cesta změnila. Odbočili jsme na nezpevněnou cestu vedoucí horami. Nezbývalo, než věřit řidiči a jeho schopnostem. Ale nakonec ta cesta proběhla bez problémů. Byla jsem vysazena u El retiro Lodge, kde jsem si předem zamluvila tři noci. K mému příjemnému překvapení jsem tu třetí noc měla zdarma, takže místo 150 jsem platila jen 100 Q. A k večeři jsem taky ještě něco dostala.

Pokoj s deseti postelemi byl docela OK.

Rafting na řece Cahabon

Dnes pojedeme s Katkou na výlet do Livingstonu

ilustrační foto

Ráno jsem se vzbudila a naštěstí se ta předpověď počasí nemýlila. Svítilo slunce. Tak jsem si v recepci koupila lístek na lancha colectivo (člun, vozící lidi) do Livingstonu. Cena je v současnosti 200 Q za zpáteční jízdu. Jednosměrná stoji 125 Q. Přitom plavba do Livingstonu trvá 2,5 hodiny a dělá se několik poznávacích zastávek (Castillo de San Felipe, Isla Pajaros, zátoka mangrovníku, termální vřídlo) a nazpět hodinu bez zastavování.

V 9.30 jsem byla vyzvednuta a vyrazili jsme nabrat další lidi k molu na druhém břehu a k dvěma hotelům. Pak jsme zajeli k pevnosti San Felipe a znovu zamířili k molu a pak ješte nabrat palivo. Než jsme se konečně vydali na cestu, uběhla hodina.

S Katkou na trhu v Chichicastenango

ilustrační foto

Tak po včerejším celodenním lenošení (pokud nepočítám velmi brzké vstávání a výstup na Indiánův Nos) mě dnes čekal výlet do Chichicastenango, kde se každý čtvrtek a sobotu koná velký trh. Mayští trhovci z širého okolí se sjedou do tohoto městečka a snaží se prodat co nejvíce převážně svých výrobků. Samozřejmě, že se tu najdou i čínské šmejdy, ale ty lze poznat.

Takže jsem v 7.30 počkala na odvoz shuttle busem. Bylo nás výletníků dost a rozložit jsme se museli do dvou mikrobusů. Cena za zpáteční jízdenku bezpečným dopravním prostředkem byla skvělých 50 Q. Jediné, co na výletech do okolí nemám moc ráda, jsou ty příkré serpentiny, které se musejí vždycky překonávat. Řidiči jsou tu fakt machři, jak se umí vyhýbat.

Výlet do Panajachel a Santa Catalina de Polopo

ilustrační foto

Tak dnes nastal posledni den strávený v okoli jezera Atitlan. A jelikož jsem se ješte nedostala k návštěvě Panajachelu, kde jsem podle původního plánu měla být ubytovaná, ale pak jsem dala na radu cestovatelů a upíchla se na pět dní v San Pedro, rozhodla jsem se jej navštívit dnes. Počasí opět slunečné.

Čluny vyjíždějí do Panajachelu od šesti ráno co půl hodiny, takže žádný stres. V klidu jsem posnídala a vydala se na 40minutovou cestu na protější břeh jezera.Kolem půl desáté se městečko teprve probouzelo. Vůbec nevypadalo nějak přehnaně turisticky, jak každý říká. Infrastruktura je na vyšší úrovni než v San Pedru, ale rozhodně to má do Playa del Carmen hodně daleko.

Odpolední "rodinný" výlet do Cenote Cristalino

ilustrační foto

V hostalu je teď plno a docela blázinec. I přesto se mi daří udělat vše ještě před druhou hodinou. Poslední dny navíc pršelo, takže můj odpolední program se sestával z četby a návštěvy posilovny. Naštěstí se ale dnes již vyčasilo, a tak jsme mohly se Zuzkou a další českou rodinou vyrazit navštívit další cenote. Tentokrát jsme se rozhodli pro Cenote Cristalino nacházející se před hotelem Barcelo.

Před týdnem mě Zuzka seznámila s českou rodinkou, která tu v Playa tráví zimu a dnes jsme se společně vydali na výlet. Autem. Čtyři dospělí (Zuzka, Blanka, Viktor a já) a tři děti (5, 4 roky a 3 měsíční Zuzčina dcera Leila).Vstupné do Cenote Cristalino je 80 pesos. Vyfasovali jsme povinné vesty (velká část Mexičanů totiž neumí plavat a tento cenote byl hlubší) a vydali jsme si užít den. Protože jsou svátky, bylo tam samozřejmě docela dost lidí.

Odpolední výlet dp zátoky Xcacel

ilustrační foto

Protože svoji dopolední práci zvládám rychle a v okolí je stále ještě co poznávat, rozhodla jsem se dnes po práci vyrazit do Xcacel (čti Škasel). Před pár dny mi tuto zátoku s cenotem doporučila Zuzka. A jelikož jsem věděla, že dnes to s tím úklidem bude rychlé, vzala jsem si hned s sebou věci, abych se nezdržovala návratem na apartmán (v následujících dnech bude hostel plný, tak majitelé nám dobrovolníkům pronajali malý apartmán. Podmínky jsou sparťanské, ale je to jen na přespání. Vaříme si v hostalu) a mohla vyrazit na zastávku colektiva.

Před polednem jsem byla s úklidem hotová, v seusední restauraci poobědvala kuřecí řízek a vyrazila na cestu. Obloha se trochu zatáhla, ale naštěstí to na déšť nevypadalo.

Odbočka na Xcacel se nachází kousek za mostem přes dálnici u vesnice Chamui (směr Tulum). Řidič to přejel, tak se trochu vrátil, abych nemusela dlouze pochodovat. Odbočka mezi mangrovníkovým porostem je navíc bez nějakého označení. Jen s cedulemi upozorňujícími na nutnost chovat se ohleduplně k přírodě.

Katka si tentokrát dopřává odpočinek na výletech

ilustrační foto

Další pondělí a další den volna. Tentokrát se počasí vyvedlo, tak jsem se mohla vydat navštívit mayské ruiny v Tulum.

Tulum je městečko 60 km na jih od Playa del Carmen. Ruiny jsou tři kilomtery před ním na skalisku nad mořem. Spousta lidí je označuje za jedny z nejhezčích právě kvůli té kombinaci s mořem. Mě by se taky líbily, kdyby tam nebylo toooolik turistů. Bohužel jsem si vybrala termín kolem Vánoc, kdy všichni, kdo zamířili na Mayskou riviéru, chtěli právě do Tulum. Skupinky amerických a mexických turistů ucpávajících chodníčky mezi jednotlivými stavbami a znemožňující klidné focení mi vzaly klid, se kterým jsem se ráno vydala na cestu.

Výlet do Puerto Morelos a příprava na Vánoce

ilustrační foto

Po dvou pracovních týdnech jsem se konečně dočkala volna. Předpověď počasí se ale vůbec nevyvedla. Od neděle má prakticky na celém pobřeží Mayské riviéry pršet. A to několik dní. Takže původní plán vydat se k dalším mayským ruinám v Tulum jsem změnila a rozhodla se zajet se podívat do rybářské vesnice Puerto Morelos. Ta se nachází na půl cesty mezi Playa del Carmen a Cancunem.

I když by se mohlo zdát, že to bude ospalá díra, opak je pravdou. I sem již dorazil turismus a první hotely pomalu vyrůstají. Přesto je to stále ještě sympatické a klidné místo s několika obchůdky, agenturami nabízejícími výlet k cenotům (čtyřhodinová tour na čtyřkolkách s canopy a koupelí v cenotech přijde na 45 US) a nebo šnorchlování na korálovém útesu táhnoucím se podél pobřeží ve vzdálenosti jen 500 metrů.