Cestování s Katkou

Tak mám za sebou další velmi zajímavý a zábavný den. Moje duše prahnoucí po kultuře začíná být velmi spokojená :-).

Po snídani, která se podává od půl deváté, jsem vyrazila do ulic denního města. Předpověď počasí byla všelijaká a počitala jsem i s deštěm, ale ráno svítilo slunce a tento stav vydržel až do večera. I když panoval lehčí opar. A taky pěkně dusno, které mě praštilo do nosu, sotva jsem opustila klimatizovaný hostal.

Tak jsem se ve čtvrtek konečně vrátila zpět do Evropy. A proč konečně? Loni se mi vracet z cest ani nechtělo, ale letos to cestování nebylo až zas tak pohodové, jak jsem doufala. Jednak kvůli dvojímu okradení, ale hlavně kvůli vědomí, že země jako je Guatemala, Salvador a nebo třeba i Nikaragua (o Hondurasu, který jsem ze svého itineráře vynechala, ani nemluvím) nejsou nejbezpečnější země (i když co se přírody a památek týká jsou krásné), mezi lidmi je spousta zbraní a případy, kdy na někoho vytáhnou pistoli nebo nůž a seberou mu jeho věci, nejsou ojedinělé. Bohužel "bohatí" turisté jsou často cílem těchto útoků. I když většina cestovatelů prý žádný problém během cest neměla. Rozhodně je třeba si dávat o hodně větší pozor při cestách autobusem. Nikdy nevíte, kdo si k vám přisedne. Takže místo klidného vychutnávání si jízdy často myslíte na to, abyste se do cíle dostali bez úhony.Cestovat běžnými chicken busy v Guatemale (a někde i v Salvadoru) je risk. Ne kvůli dopravním nehodám, ale kvůli ozbrojeným bandám, které okradou všechny cestující a bílý turista je na ráně jako první.

Město Leon, ve kterém se tyto dny nacházím, není původním Leonem. Ten byl v roce 1524 postaven o třicet kilometrů východněji na březích jezera Xolotlán. Nad jezerem se tyčí skoro perfektní kužel sopky Momotombo, která stála za zkázou tohoto Španěly vybudovaného města. Nejdříve bylo poničeno zemětřesením a v roce 1610 pak zasypáno popelem po explozi Momotomba. V roce1967 byly objeveny ruiny města a začaly vykopávky. Od roku 2000 je Leon Viejo na seznamu UNESCO.