cestování

S Josefem Francem krajinou pohádky „Král sokolů“

ilustrační foto

Súlovské skály - tuto romantickou krajinu skalních měst s bizarními skalními věžemi, stovkami kamenných jehel, divokými soutěskami i strmými převisy, nad nimiž se tyčí zbytky skalních hradů, si pro svoje osobité kouzlo vybírají i filmaři. Právě tady se natáčely nejkrásnější přírodní scenérie krásné slovenské pohádky Král sokolů ( Sokoliar Tomáš) a donedávna bylo možno na louce pod Roháčom spatřit filmaři postavený proutěný dům na kůlech, s nádhernou kulisou skalních věží na pozadí.

Súľovské skály spolu s dalšími dvěma geomorfologicky odlišnými skupinami Manínska vrchovina a Skalky jsou součástí horského celku Súľovských vrchů, nacházejících se jihozápadně od Žiliny. Celá oblast Súľovských skal je pro svoji výjimečnou přírodní hodnotu vyhlášena přírodní rezervací.

Súľovské skály jsou tvořeny třetihorními vápencovými slepenci, skládajícími se z ohlazených valounů, spojených vápencovým tmelem, jejichž složení a charakter nemá jinde obdoby. Proto byla tato hornina specificky pojmenována jako súľovské slepence.

Putování s Josefem Francem - Víkend na Vysočině

ilustrační foto

Malebná krajina, do níž se každý, kdo ji jednou navštíví, znovu vrací, a která navozuje v turistovi, který jí prochází, pocit pohody, klidu a romantiky, zahrnuje Přírodní park „Údolí Krounky a Novohradky“ a Přírodní rezervaci „Maštale“. Toto území leží asi 10 kilometrů jihozápadně od Vysokého Mýta na rozmezí České tabule a zvlněných okrajů Českomoravské vrchoviny.

Vodní toky Krounky a Novohradky spolu s jejich přítoky zde zahloubily četná údolí, která dávají zajímavý a zároveň charakteristický ráz krajině plné romantických zákoutí i přírodních zajímavostí.

Putování s Josefem Francem - tentokrát po Rakousku

ilustrační foto

„Grand Canyon“ Dolního Rakouska – soutěska Hintere Tormäuer

Součástí Přírodního parku Ötscher-Tormäuer, který je největším a pro mnoho návštěvníků i nejhezčím přírodním parkem Dolního Rakouska, je kromě vrcholu Ötscher i jeho široké okolí s rozlehlými horskými loukami. Do těch se v jižní části hluboko zařezávají říční toky a vytvářejí krajinu divokých roklí. Směle položené stezky s můstky, překlenujícími pěnící a burácející vody potoka Ötscherbach dělají z rokliny Ötscheru „Grand Canyon“ Rakouska.

Za romantikou do „Grand Canyonu“

Za východisko romantického putování si můžeme zvolit obec Erlaufboden, ležící u ústí říčky Erlauf na okraji soutěsky Hintere Tormäuer. Dostaneme se sem z hlavní silnice, vedoucí od Mariazellu na Puchenstuben odbočením vlevo za městečkem Josefsberg. Při využití Mariazellské úzkokolejné dráhy se k ústí rokliny nejsnadněji dostaneme z nádraží Gösing a.d. Mariazellerbahn dva kilometry dlouhou značenou cestou dolů do údolí.

Dopolední exkurze v sýrárně a odpolední canopy tour

ilustrační foto

 

Je neuvěřitelné, jak brzy se tu v horách rozednívá. Světlo mě vzbudilo ještě před šestou hodinou a naštěstí to vypadalo na pěkné počasí, protože jsem si zaplatila canopy tour (jízdu na ocelových kabelech ze stromu na strom, z kopce na kopec...) a v dešti by to nebylo příjemné. Již tak je tu dosti větrno a docela i chladno. Santa Elena a Monteverde se nachází zhruba v 1500 metrech nad mořem, takže na šortky a tričko s kratkým rukávem to v tom větru opravdu není.

 

Katčin přejezd do Monteverde a motýlí zahrady

ilustrační foto

 

Katka je Prostějovanka a dělí se s námi o zážitky ze svých cest. Její stránky na netu uvádí motto: „Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život.“

 

Američané nevěděli, kde je Česko a záviděli mi voděodolný foťák, směje se Katka

ilustrační fota Katka Francová

 

Katčino panamsko-kostarické putování sledujeme pravidelně. Katka je Prostějovanka, která na vlastní pěst cestuje křížem krážem světem. O svém dalším putování, tentokrát dobrodružství na raftech, se rozepisuje níže...

Dnes mi začala "adrenalinová" část dovolené. Přes hotel jsem si se slevou zakoupila rafting, který měl být na řece Toro, stupeň obtížnosti III.-IV. (ze šesti stupňové škály), jenže, jak nám náš průvodce Jose v autobuse sdělil, na řece Toro je již tři dny málo vody, a tak jsme jeli řeku Sarapiqui, se stejnou obtížností. Před rokem jsem si v Thajsku raftování vyzkoušela poprvé a nadchlo mě to a nyní byly přede mnou více jak 2 hodiny sjíždění řeky, která byla obtížnější, než co jsem kdy dříve zažila.