koniklec

Slatinky vítají jaro. Mávají koniklece

Foto Zdeněk Vystavěl

Do fialového hávu se pomalu halí stráně nad Slatinkami. Rozkvétají zde první koniklece velkokvěté.

Pohled na koniklece bere dech. Jedinečnost kvítků podtrhují bílé chloupky na nich, díky nimž vzniká dojem, že jsou sametové. Ve skutečnosti je to připomínka dob ledových. Chloupky v nich chránily květy před mrazem a sněhem. Jinak název koniklec je patrně zkomolenina staročeského poniklec. Slůvko mohlo podle některých teorií vzniknout od slova poniknúti, tedy sklonit hlavu. Tu pomyslně sklánějí i koniklece; jejich květy se postupně ohýbají k zemi.

OBRAZEM: Ohrožené koniklece v květu

Foto ber

Kousek od Plumlovské přehrady právě rozkvetly koniklece velkokvěté. Jsou ohroženým a chráněným druhem. A také jedovaté!

Pro svou estetickou hodnotu se koniklece často pěstují jako skalničky. Protože se jedná o silně ohrožený druh, chráněný zákonem, nesmí se sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Jsou krásné, ale také jedovaté. Obsahují látku ranunkulin, která se dále štěpí na jedovatý protoanemonin, jež se sušením mění na inaktivní anemonin. Takže pozor, kochat se a nesahat! (ber)