Exekuce - fenomén a postrach dnešní doby

Foto archiv Josef Augustin

Na úvod je třeba konstatovat, že problém exekucí u nás existuje již dvanáct let - od roku 2001 platí zákon číslo 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

Že jde o jednu z nejkontroverznějších právních norem, vyplývá ze samé podstaty problematiky, kterou řeší, totiž vztahy mezi věřitelem a dlužníkem. Není pochyb o tom, že z hlediska počtu exekučních řízení, kterých jsou v běžném roce prováděny statisíce, ale zejména z hlediska dopadů výkonu exekučních rozhodnutí na život obrovského počtu spoluobčanů, jde o zásadní celospolečenský problém. Neméně důležité jsou, zvláště v dnešní době skoupé na garantované jistoty, morální dopady vnímaných a medializovaných exekučních případů na vědomí prakticky celé populace. Strach z toho, že se problém exekuce může týkat v podstatě kohokoli, a to i na základě banálních a mnohdy i nevědomých skutečností, je frustrující a má prokazatelné negativní dopady na psychiku. Shrnuto. Ano, exekuce jsou u nás relativně nový, z řady hledisek významný a většinově negativně vnímaný celospolečenský fenomén.

Exekuce při bagatelních případech

Jako právník si dobře uvědomuji, že jde o jev navýsost problematický jak z hlediska odborně právního, exekutora, dlužníka, ale i věřitele a nakonec i morálních standardů společnosti. Jinak řečeno, současný stav není i přes 34 dosud provedených legislativních zásahů dobrý, je žádoucí razantní změna. Již proto, že značný počet exekucí je nařízen v tzv. bagatelních případech, tj., vymáhaný dluh je nízký, ale vlastní exekuční proces vede mnohdy k společenské devastaci dlužníka končící i bezdomovectvím, nebo se dlužník nezaviněně ocitne v situaci neumožňující mu dostát svých závazků. Nemluvě o tom, že exekuce není omezena jen na vlastního dlužníka, ale dotýká se i osob blízkých. Mohl bych ve výčtu pokračovat ještě dlouho.

"Špatně vykolíkované hřiště"

Samostatnou kapitolou jsou samotní exekutoři. Stát umožnil privátní výkon této profese a zapomněl (?) řádně vykolíkovat hřiště. Na druhé straně je však třeba konstatovat i fakt, že poměrně velká část občanů se chová, no jak to říci a neurazit, finančně nezodpovědně. Že finanční gramotnost je u nás na nízké úrovni, je notoricky známo. Stejně jako fakt, že s tím nic moc neděláme. Začít s výukou by se mělo již na základní škole a tuto „disciplínu“ zařadit do školních osnov. Třeba jako součást učení matematiky.

Jak vidíte, kdybych se ve sněmovně věnoval jen těmto problémům, nebudu mít o práci nouzi. Nováčkem v problematice rozhodně nejsem – jako člen odborné komise pro legislativu a lidská práva ÚV KSČM jsem se podílel na přípravě řady legislativních podnětů a návrhů, předkládaných našimi poslanci ve sněmovně. Nemálo času jsme mimochodem strávili i prací na novele právě exekučního řádu. Věřím, že nová poslanecká sněmovna stočí kormidlo politického uvažování doleva a vytvoří tak podmínky pro alespoň dílčí nápravu společenských vztahů, jejichž zjevná krize má mj. příčinu i v legislativě přijaté v posledních sedmi letech pravicovou koaliční vládou. Exekuční řád by tak mohl doznat dalších změn, které zajistí vyváženost zájmů všech zainteresovaných subjektů, včetně zájmů celospolečenských. Bude se jednat o velmi složitý úkol, ale jsem přesvědčen, že pro novelu exekučního řádu získá KSČM nadpoloviční většinu poslanců ve sněmovně. (PR)