Vánoce s PvNovinkami. České lidové betlémy

Ilustrační foto podripskybetlem.cz

Zákazem „církve nedůstojné a přímo dětinské“ scény svaté noci a narození Ježíška možná císařská veličenstva uspokojila své bohulibé úmysly, ale jejich vinou přišly o práci spousty řemeslníků. Pokud nechtěli zemřít hlady, museli si poradit jinak, a tak právě zákaz stavění velkých kostelních a klášterních betlémů z přelomu 18. a 19. století znamenal rozkvět českého betlémářství. Jesličky se začaly ve velkém stavět po domácnostech – možná i trochu jako nám dobře známý protest proti vrchnosti a malý dobový disent. A kdo neuměl vyřezávat, ten si zkrátka vybral jiný materiál – třeba papír, vosk, plátno, pálenou hlínu nebo těsto.

Tehdy se také zrodila tradice našich poetických a pohádkových betlémů. Hlavní betlémskou scénu doprovází obvyklí pastýři a lidé přinášející dary, ale mezi nimi se většinou hemží nejrůznější řemeslníci a postavičky, vykonávající rozmanité činnosti. Obvykle nechybějí ani muzikanti, běžná zvířata českého venkova a samozřejmě malebná krajina v pozadí, která většinou nijak exoticky nevypadá.

Jesličky zkrátka žijí společně s námi a je nám spolu dobře: v leckterých betlémech můžete vidět přehlídku zajímavých staveb z širokého okolí, v mnoha poznáte známé figurky z místního nebo veřejného života. A i když třeba okolo jesliček vede železniční trať (domácnost železničního modeláře) anebo pastýře doplňují figurky a ovce z Lega (rodiny s dětmi), nad tím vším se vznáší anděl s nápisem Gloria in excelsis Deo / Sláva na výsostech Bohu a někde vzadu právě letí kometa. Všechny betlémy ale svátkům dodávají zvláštní a neopakovatelné kouzlo – a navíc svatému Františkovi by drobné vady na dokonalosti určitě nevadily. (red)