Vánoce s PvNovinkami. Putování za betlémskou hvězdou

Vydáno: Pá, 12/15/2023 - 09:50

ilustrační foto Prostějovský kompas

Od živého betléma byl jen krůček k prvnímu betlému s figurkami. Jestli ten skutečně první vytvořil roku 1291 sochař Arnolfo di Cambio pro chrám Santa Maria Maggiore v Římě sice s jistotou nevíme, ale betlémské scény se postupně stále častěji a častěji objevovaly na různých liturgických předmětech, v rukopisných klášterních knihách i v interiérech chrámů.

O rozšíření jesliček do světa se kromě františkánů zasloužili také jezuité: právě v kostele sv. Klimenta na Starém Městě v tehdy nově založeném areálu Klementina si o Vánocích 1562 mohli lidé prohlédnout první betlém nejenom v Praze, ale snad prý i v celé střední Evropě.

To už zlehka klepalo na dveře baroko, kdy betlémy začaly postupně stavět i další církevní řády. Vyráběly se často v životních velikostech, někdy vyřezávané ze dřeva, někdy namalované na deskách.

Nejsložitější doba ale jesličky teprve čekala, a nebylo to 20. století: rána přišla v roce 1751, kdy vystavování betlémů i předvádění vánočních her zakázala svým dekretem Marie Terezie. Její syn, císař Josef II., tento zákaz o jedenatřicet let později zopakoval a rozšířil ho kromě klášterů a kostelů i na soukromé domy.

Zákazem „církve nedůstojné a přímo dětinské“ scény svaté noci a narození Ježíška možná císařská veličenstva uspokojila své bohulibé úmysly, ale jejich vinou přišly o práci spousty řemeslníků. Pokud nechtěli zemřít hlady, museli si poradit jinak, a tak právě zákaz stavění velkých kostelních a klášterních betlémů z přelomu 18. a 19. století znamenal rozkvět českého betlémářství. Jesličky se začaly ve velkém stavět po domácnostech – možná i trochu jako nám dobře známý protest proti vrchnosti a malý dobový disent. A kdo neuměl vyřezávat, ten si zkrátka vybral jiný materiál – třeba papír, vosk, plátno, pálenou hlínu nebo těsto.

Zvláštností českého betlémářství také skříňkové betlémy. Koledníci s nimi putovali od domu k domu a lidem hrávali vánoční hry. (red)