S Pepou Francem na toulkách po Jeseníkách

Vydáno: Ne, 09/08/2013 - 11:11

foto archiv Josef Franc

Další fotky:

Národní přírodní rezervace Rejvíz s rozlohou 331,29 hektarů, která je největším rašeliništěm na Moravě i ve Slezsku, se nachází v¨severovýchodní části Hrubého Jeseníku u osady Rejvíz, nejvýše položené osady ve Slezsku (790m), připomínané od roku 1687. Její původní německý název Reihwiesen (bohaté louky) napovídá, že se již odedávna jednalo o přírodovědně velmi cenné území, ležící v nadmořské výšce 750 - 790 metrů v široké mělké pánvi mírně skloněné k východu.

Rejvízské rašeliniště patří k typu rozvodnicového vrchoviště, jež vznikalo v době před 6 -7 tisíci lety díky vhodné konfiguraci terénu, který umožňuje dostatečné zadržování vody na nepropustném podloží. Původní porost smrku vlivem silného zamokření odumřel a v dalším vývoji došlo k intenzivnímu růstu rašeliníku a tvorbě rašeliny. Zejména v místech, kde jsou dnes známá jezírka -Velké a Malé - vznikla vrchoviště, která se postupně změnila v souvislé ložisko. Rejvízské klimatické poměry umožňují i dnes rašeliništi stálý přirozený vývoj; mocnost rašeliny je největší u Malého mechového jezírka, kde dosahuje 660 cm, u Velkého mechového jezírka je zhruba poloviční.

Tato svérázná část krajiny je naprosto odlišná od okolí svojí flórou a faunou, a to díky specifickým povětrnostním podmínkám, které zde panují, jako je nízká průměrná teplota, dlouhotrvající mrazy s pomalým táním sněhu i častější srážky, jakož i přehřívání povrchu rašeliniště v létě. Specifické životní podmínky mají vliv i na druhové zastoupení živočichů. Podobnost s tundrou dokládá i výskyt zástupců arktické fauny - šídla rašelinného i žluťáska borůvkového, z obojživelníků tu našel domov skokan rašelinný, čolek horský a karpatský. Mezi další obyvatele rašelinišť patří i zmije obecná, netopýr severní, sýc rousný, ořešník kropenatý, vzácný chřástal polní i bekasína otavní.

Turistům jsou nejatraktivnější části rezervace zpřístupněny 2 km dlouhou naučnou stezkou, která vychází od parkoviště v západní části osady Rejvíz společně se žlutou turistickou značkou směrem k jihu, podél okraje lesa s hezkými výhledy na rozlehlé rašelinné louky. Po půl kilometru odbočuje u rozcestníku Pod Rejvízem naučná stezka vpravo do lesa ke vchodu do rezervace, kde se platí mýtné a je zde možno zakoupit pohlednice či upomínkové předměty. Odtud pokračuje po dřevěném haťovém chodníku až k Velkému mechovému jezírku. Po cestě lze pozorovat změnu, která probíhá v rostlinné skladbě v závislosti na postupujícím zrašelinění lokality; smrkový les, který dnes tvoří ochranné pásmo samotného rašeliniště, pozvolna ustupuje prosvětlenému porostu borovice blatky, do něhož je místy vtroušena bříza, olše i jeřáb. U jezírka, které má rozlohu 1 692 m² a hloubku 2 - 3 m a které je opředeno mnoha lidovými pověstmi a legendami, je možno z bezprostřední blízkosti spatřit masožravou rosnatku okrouhlolistou, klikvu žoravinu, rojovník bahenní a mnohé jiné v bohatých porostech rašeliníku. Po příjemném posezení na odpočívadle u jezírka se vrátíme ke vstupu do rezervace, odkud se můžeme buď kilometrovým okruhem po modré turistické značce vrátit do osady Rejvíz anebo pokračovat v putování krásnou a zajímavou krajinou vrchoviště.

Pokud budeme chtít více poznat krásnou a romantickou krajinu a přírodu kolem Rejvízu, vrátíme se po naučné stezce k rozcestníku Pod Rejvízem a dál pokračujeme vpravo po žlutě značeném turistickém chodníku. Ten nás provede kouzelnou přírodou přes rašeliniště, kolem vrchovištních potůčků na lesní cestu, po níž dojdeme k Bublavému prameni, jenž dostal svůj název kvůli nepravidelnému probublávání vývěrů vody. Odtud již začíná turistická značka mírně stoupat vlevo na hřeben, spojující vrcholek Přední Jestřábí s Kazatelnami, k nimž dojdeme po 2,5 kilometrech. Cesta hřebenem je lemována mohutnými porosty borůvek, kterážto skutečnost v létě jistě zpomalí tempo turistů kvůli bohaté „pastvě“. Od Kazatelny, což je osamocený bizarní skalní blok na okraji hřebene, se naskýtají hezké výhledy na údolí Bělé, táhnoucí se k Jeseníku. Ještě půl kilometru pokračujeme po hřebeni, než žlutě značená pěšina sestoupá do údolí k potoku Černá Opava. Žlutá značka odtud pokračuje doprava lesní silničkou, aby pak po více než 15 km skončila až na Švýcárně; my však odbočíme doleva a po téže lesní silničce se vydáváme podél toku Černé Opavy. Po třech kilometrech chůze jsme u mostu přes Černou Opavu, kde máme na vybranou ze dvou dalších postupů. Můžeme přejít na druhou stranu a po paralelní lesní silničce, která se brzy začne stáčet doleva dojít až k červeně a modře značené cestě u hájenky Starý Rejvíz, odkud je to k parkovišti u výchozího místa dnešní trasy 2,5 km, přičemž celá dnešní trasa činí asi 18 km. Druhou možností je pokračovat silničkou po pravé straně potoka ještě asi 1,5 km k rozcestníku Pod Koberštejnem a od něj po červené značce vyšplhat kolem 200 výškových metrů k torzu zříceniny hradu Koberštejn, který měl být založen pravděpodobně koncem 13. století na ochranu dolů kolem Zlatých Hor. Zřícenina, která stojí na skalním výběžku pod vrcholem Zámeckého vrchu, je dominantou krajiny; od ní se naskýtají hezké výhledy na vrchoviště kolem Rejvízu. Sestoupíme zpět po červené značce kolem rozcestníku až k mostku přes Černou Opavu a společně s modrou značkou pokračujeme přes Starý Rejvíz k parkovišti, přičemž tato zajímavá odbočka prodlouží trasu asi o 4 km.

Použitá mapa : Edice KČT č.55 HRUBÝ JESENÍK 1 : 50 000