Pantlék přichystal pro děti velikonoční zázrak. Napřed je ale zklamal

Vydáno: Pá, 04/14/2023 - 05:17

Foto Zuzka Baričíková

Tak nějak by se dalo popsat rozpoložení našich pantléckých dětí z Velkého pátku. Kdo to nevíte, tak to je den, který je nejvýznamnějším dnem našich křesťanů. Ale tento den je již od pradávna také tajemným dnem Země. Je to den, kdy Země otvírá své poklady, které mohou naleznout jen ti, kteří ctí pravidla tohoto významného dne. U nás v Pantléku to děti ví. Ví, že aby mohly jít hledat poklad, musí poctivě chodit hrkat na Zelený čtvrtek, Velký pátek a na Bílou sobotu. Je to období, kdy jsou výrazně hodnější a těší se, že v pátek v noci půjdou hledat poklad. Zatím se jim to vždycky podařilo, šly cestou označenou tajemnými světýlky a nalezly skutečný Hanácký poklad.

Ale letos to bylo úplně jinak. Když v pátek odpoledne chodily a hrkaly, najednou si jeden chlapec všiml na stromě divného velkého psaní – bylo to psaní od čaroděje, kde jim sděloval, že letos se zem neotevře, protože k jejímu otevření mu chybí měsíční paprsek, který se přes husté mraky nemůže dostat k zemi, aby mu přinesl klíč od pokladu. Napsal jim také, že jim poklad určitě ukáže, ale až bude příhodná doba, že jim dá znamení. Děti došly domů a ihned začaly tvořit psaní pro čaroděje, která vylepily do oken, aby je čaroděj našel. A čekaly. Ale nic se nedělo, až se úplně setmělo, zastavilo u našeho domu policejní auto, které blikalo majáčkem. To se právě děti chystaly na večerní venčení našeho jezevčíka. Tu Vendulka vykřila :"To je to znamení". Domluvily se, že vyvenčí psa a pak se podívají, kde by našly nějaké další znamení. Ale pejsek ne a ne udělat potřebu. Tak s ním naštvaně šly dál. Najednou Štěpán vykřikl, co to tam je? Byla to pohozená trubka. Ale opět se něco zablýsklo a před nimi se objevila dvě strašidla – to se ale už domlouvali, že zavolají domů babičce, aby přišla raději za nimi. Nakonec si dodali odvahy a šli dál. Znamení přibývalo, a nakonec to spatřili, na zemi ležel krásný poklad a kousek od něj nádoba se zlatými mincemi. Honem řekli čarodějovi básničku, která se říká při hledání pokladu, vzali si poklad, poděkovali a rozjivené se vydali domů. V tom se obloha zatáhla, ještě více ztmavla, a nakonec začal padat sníh. Domů došli se psem celí mokří, Tonička i ostatní děti přeskakovaly z jednoho zážitku do druhého, v podstatě jsem se ani nedověděla, kde ten poklad vlastně byl. Debata nebrala konce, byli šťastní, že i letos se jim podařilo najít poklad. Ale ostatní děti ještě čekají na čarodějovo znamení, tak doufám, že se jim to také podaří. (Jana Otáhalová, Pantlék Němčice nad Hanou)