pantlék

Pantlék v našem hlavním městě. Na oslavách Jana Nepomuckého Navalis

Foto Antonín Vrba

Minulý týden byl pro některé z nás velikánským svátkem, na který jsme se moc těšili, protože někteří z nás se už pátým rokem vydali na oslavy Jana Nepomuckého do Prahy. Tento svátek se nazývá Navalis a je stále více navštěvován nejen Čechy, ale významný podíl na oslavách mají i krojovaní Moravané např. z Kunčic a z Hané a jiných částí. Letošní třídenní 15. ročník byl uspořádán k 630. výročí úmrtí Jana Nepomuckého.

My jsme tam ovšem nebyli celé tři dny, ale pouze jeden, ten nejvýznamnější.

Němčický Pantlék rozdával radost u seniorů

Foto Jana Otáhalová

Krátce po Dni matek jsme s našimi nejmenšími uspořádali dvě vystoupení pro seniory, a to ve Vyškově a v Prasklicích. Vystupovali jsme tam již několikrát, a tak jsme připravili vystoupení tak, aby nám prostorově vyhovovalo.

Dětem jsme dopředu vysvětlili, že největší radost budou mít babičky a dědečci z toho, když jim dají to nejcenější a to svůj úsměv. Dobře jsme věděli, že pro ty nejmenší, kteří ještě chodí po obědě spát, to bude velmi náročné. Ale až na Aničku, která ke konci trápila maminku, protože ji musela nosit, se obě vystoupení podařila.

Předmájová veselice poděkovala pěstounům

Foto Zuzka Baričíková

V sobotu 15. dubna se v Olomouci konala Předmájová veselice, která byla poděkováním pěstounům za jejich práci a kterou pořádala Náruč dětem. Večerem přítomné provázela cimbálová muzika Poštár a NS Pantlék z Němčic nad Hanou měl tu možnost poděkovat pěstounům svým vystoupením. Ve svém středu mají také rodinu, která má děti v pěstounské péči.Celou akci moderoval známý herec Adrian Jastraban, který se některým  podepsal i do deníčků.

Připravili jsme si pro ně především vystoupení našich nejmenších a jako první vystoupili ti úplně malí s říkankou Koulela se brambora. Bylo velice milé vidět ty prcky, jak se snaží motat ručkama, aby napodobili kutálející se bramboru. Pak jim na pomoc přišla dlouhatánská stonožka, která se jmenovala Eliška a měla červené ponožky. Za ní následovala Travička zelená v podání Rozárky a Elenky a další říkanky a přiletěl čížek, rozběhlo se Kolo mlýnsky, napásli jsme ovečky, a nakonec vysvitlo sluníčko. Prostě děti předvedly svou hravost i své umění vyjádřit pohybem své první taneční krůčky.

Pantlék přichystal pro děti velikonoční zázrak. Napřed je ale zklamal

Foto Zuzka Baričíková

Tak nějak by se dalo popsat rozpoložení našich pantléckých dětí z Velkého pátku. Kdo to nevíte, tak to je den, který je nejvýznamnějším dnem našich křesťanů. Ale tento den je již od pradávna také tajemným dnem Země. Je to den, kdy  Země otvírá své poklady, které mohou naleznout jen ti, kteří ctí pravidla tohoto významného dne. U nás v Pantléku to děti ví. Ví, že aby mohly jít hledat poklad, musí poctivě chodit hrkat na Zelený čtvrtek, Velký pátek a na Bílou sobotu. Je to období, kdy jsou výrazně hodnější a těší se, že v pátek v noci půjdou hledat poklad. Zatím se jim to vždycky podařilo, šly cestou označenou tajemnými světýlky a nalezly skutečný Hanácký poklad.

Ale letos to bylo úplně jinak. Když v pátek odpoledne chodily a hrkaly, najednou si jeden chlapec všiml na stromě divného velkého psaní – bylo to psaní od čaroděje, kde jim sděloval, že letos se zem neotevře, protože k jejímu otevření mu chybí měsíční paprsek, který se přes husté mraky nemůže dostat k zemi, aby mu přinesl klíč od pokladu. Napsal jim také, že jim poklad určitě ukáže, ale až bude příhodná doba, že jim dá znamení. Děti došly domů a ihned začaly tvořit psaní pro čaroděje, která vylepily do oken, aby je čaroděj našel. A čekaly.

Přišlo jaro do vsi, vzkazuje němčický Pantlék

Foto Jana Otáhalová

Přišlo jaro do vsi se jmenovalo pásmo Národopisného souboru Pantlék z Němčic nad Hanou, které mělo nejen potěšit, ale i zahřát u srdce všechny příznivce lidových tradic.

„Trošičku jsme si spojili Smrtnou neděli s tou Květnou, ale u nás  je to prostě léta takto. Ráno jsme šli s děvčaty nastrojenými do krojů do kostela, dvě z nich také v kroji ministrovaly a pak jsme se rozešli po staveních, abychom rozdali malé dárky a pozvali naše kamarády na představení. Rozdělili jsme se do skupin a poctivě navštívili domov pro seniory a hlavně ty, kterým jsme chtěli udělat radost. Někde jsme se dověděli, že loni na nás čekali, ale že jsme nepřišli a nebo nám otevřel pán, jehož maminka vždycky na nás čekala. ale dnes tam nebyla.

Hlasujte pro nejvýjimečnější kulturní počin. Zvítězí němčický Pantlék?

Foto Pantlék

Olomoucký kraj žije kulturou. Po celý loňský rok mohli lidé navštěvovat festivaly, představení, výstavy nebo také nově zrekonstruované památky. Nejvýjimečnější počin v oblasti kultury za rok 2022, který je přihlášen do krajské soutěže, můžou lidé vybírat do konce března. Přehled nominovaných osobností a projektů naleznou zájemci na webu www.cenykraje.cz.

„Letos mohou lidé volit z deseti nominací – je mezi nimi několik hudebních festivalů, i příkladná rekonstrukce zámku Skalička,“ uvedl Jan Žůrek, radní Olomouckého kraje pro oblast kultury. Hlasovat můžete i po zástupce z Prostějovska, kterým je Národopisný soubor Pantlék z.s. z Němčic nad Hanou. Udržuje folklorní tradice kraje – v roce 2022 uspořádal akce jako Pálení smrtky, Hledání pokladu na Velký Pátek, Hrkání nebo Noc kostelů a organizoval také akce pro děti, například návštěvu Býčí skály či archeologické vykopávky keltského osídlení. Proběhly také dvě souborové svatby.

Pantlék v Praze. Na oslavě Navalis

Foto Jana Otáhalová

Zástupci Pantléku se vydali pro nás již tradiční slavnost na oslavu Jana Nepomuckého. Byla to čtrnáctá oslava v řadě, která se konala po mnoha letech přerušení.  Jan Nepomucký byl světec, který byl zpovědníkem královny a který ani na mučidlech neprozradil zpovědní tajemství, a tak byl zbídačený po mnoha mučeních uvržen svázaný do kozelce z Karlova mostu do řeky Vltavy. 

Jan Nepomucký se stal patronem vodáků, a tak se každý rok při této příležitosti sjedou vodáci z celé republiky, ale nejen naši, ale i vodáci ze zahraničí. Letos to byli vodáci např. z Chorvatska. Měli jsme tu čest se této oslavy zúčastnit, vydalo se nás z Pantléku dvanáct, ale přibrali jsme i jiné Hanáky, a tak nás byl plný sice malý, ale autobus. V muzeu u Karlova mostu jsme měli své stanoviště. Hned po příjezdu jsme se vydali lodičkami na Vltavu, abychom si z vody prohlédli památky, ale abychom vpluli i do Čertovky a k hastrmanovi.

Pantlék rozdával radost!

ilustrační foto

V sobotu 21. května jsme se s našimi nejmenšími, ale i těmi dospělejšími vydali za babičkami a dědečky do Chválkovic, abychom jim zpříjemnili sobotní odpoledne. Připravili jsme si pro ně půlhodinové pásmo písniček, básniček, povídání a tanců z naší krásné Hané. Některé děti vystupovaly ten den poprvé takto veřejně, ale jsou to holčičky šikovné a zvládly všechno líp, jak na jedničku.

Krásné bylo, když Štěpánka přednášela básničku o větříčku, a najednou jí větříček zafoukal do tváře, hned ji to rozesmálo a strach byl pryč. Potom s Eliškou zazpívaly o žabičce a Izabelka s Valinkou hned přidaly další písničku. Diváci s námi krásně spolupracovali a bylo po trémě. Pak už pásma šla jedno za druhým. Udělalo se Kolo, kolo, mlýnský, postavila se Zlatá brána, napásly se ovečky a nakonec si děti zapletly. Než se připravili ti dospělejší, tak Hanička zazpívala písničku babičkám pro radost. Následovala Hanácká beseda a na závěr jsme se podělili o pověst o tom, jak vznikla Haná.

K vyšívání mě přivedla babička, sloužila u jedné hraběnky

Foto archiv Vitoslavská

 

Jarmila Vitoslavská z Troubek se ručním pracem věnuje už od 13 let, kdy díky babičce začala vyšívat. Vyučená krejčová se už roky stará o zachování hanáckých krojů. „Snažím se uchovat rukodělnou krásu hanácké výšivky a předat ji dalším generacím,“ říká vitální dáma.

 

„K vyšívání mě přivedla babička, která sloužila ve Vídni u jedné hraběnky. Výšivkami, které kupovaly dámy z nejvyšší společnosti, si přivydělávala,“ vzpomíná Jarmila Vitoslavská. Část babiččiných výšivek se v rodině uchovávala i po její smrti. „Bohužel, při povodních jich byla většina zničená. Tehdy jsem ale přišla o spoustu práce, strojů a památek i já,“ netají se smutkem.

Přesto se dokázala postavit osudu a do krojů se pustila znovu.