pěstouni

Povzdech pěstounky. Poděkovat k MDŽ, nebo k MDM?

Foto Zuzka Baričíková

8. března se slavil Mezinárodní den žen a u nás doma zároveň narozeniny Matyáška, našeho pěstounského synka. 

Spolu s jeho sestřičkou Štěpánkou jsme se dohodli, že vytvoříme nějaký dáreček pro jejich biologickou mámu.

Snad jí uděláme radost. Uběhly totiž 3 roky od chvíle, kdy mu tato žena dala největší dar, dar života.a

Jako máma udělala v životě svém a životě svých dětí nějaké chyby, ale nakonec pro své děti zvolila to, co považovala za nejlepší: pěstounskou péči. Dala jim možnost vést šťastný, normální rodinný život s milujícími lidmi.

Proto jsme si nahlas řekli: Biologická mámo, přejeme ti krásný svátek i takto na dálku a děkujeme.

Krátce nato se u nás doma stavila naše klíčová pracovnice z doprovodné organizace a na poděkování pro biologickou maminku si vzpomněla: „Zuzi, nebylo by lepší přání k Mezinárodnímu dni matek?"

Pěstounská péče má smysl, říká Kamila Bubelová

Foto Kamila Bubelová

V televizi právě běží už druhý cyklus seriálu o pěstounských rodinách s názvem Plné hnízdo. Někteří diváci se o pěstounství zajímají, rádi se podívají, něco je k myšlence přijmout dítě přitahuje. Ale pak si říkají: To není nic pro nás, to jsou takové velké rodiny s deseti dětmi. To by pro mě nebylo. Už bych se ani nemohl věnovat své profesi.

Inu – není tomu tak. V České republice můžeme pozorovat v praxi vlastně dvě koncepce pěstounských rodin.

Jednou jsou rodiny zaměřené právě a speciálně na péči o pěstounské děti, druhou jsou rodiny, které navenek nijak představu početných pěstounských velkorodin nenaplňují. Ve velké většině případů je vlastně ani nepoznáte.

Jaké jsou druhy pěstounské péče vysvětluje Kamila Bubelová

Foto Kamila Bubelová

Od roku 2025 nesmí být v ČR umisťovány ohrožené děti mladší tří let do ústavních zařízení. Výjimku budou tvořit pouze sourozenecké skupiny a děti tak vážně nemocné, že musí být v permanentní lékařské péči. K tomuto kroku se odhodlal náš stát po dlouhé kritice mezinárodních organizací chránících zájmy dětí, protože je prokázáno, že ústavní péče u dětí (zejména nejmenších) způsobuje nevratné psychické poškození. Jenže náš stát nemá dostatek pěstounů, kteří by převzali roli pečovatelů o děti, jež nemohou být v péči svých rodičů. Šíříme proto myšlenku pěstounství mezi co největší okruh lidí, aby vešlo v obecnou známost. Jistě se mezi těmi, kdo se nad osudem ohrožených dětí zamyslí, najde dost takových, kteří by i sami mohli poskytnout svou náruč, srdce a domov a rozšíří naše pěstounské řady.

Co se děje s dítětem, které je v ohrožení? Představme si třeba situaci, že je nalezeno dítě opuštěné, zanedbané, týrané nebo je u něj rodič nezpůsobilý k péči (může být zraněný, závislý na drogách, psychicky nemocný atd.). V takovém případě přivolá policie pracovníka sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), který hledá pro dítko bezpečnou náhradní péči. Nejprve v rámci rodiny dítěte. Když v rodině nikdo schopný péče není, umístí dítko k přechodným pěstounům.

I. Přechodní pěstouni

Životním snem Baričíkových byl plný dům dětí. A tak se stali pěstouny

Foto archiv rodiny

Zuzka a Pepa Baričíkovi z Němčic nad Hanou jsou rodiči dvou synů, Pepu a Davida. Vždy ale snili o pěti dětech, což se nakonec ze zdravotních důvodů Zuzky ukázalo jako nesplnitelné. Protože synové odrůstali a jejich odchod z domova byl nabíledni, manželé se nakonec rozhodli pro pěstounství. Dnes jsou náhradními rodiči Štěpánky a Matýska a netrpělivě čekají na posledního člena rodiny.

Zní to snadně, budeme pěstouny. Ta cesta ale není vůbec jednoduchá, jak se Baričíkovi následně přesvědčili. Podali si žádost na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) Prostějov a rozběhlo se úřednické kolečko. Je však strašné, že od podání žádosti k přijetí dítěte uběhly 2 roky! „Oba si myslíme, že systém by měl být mnohem pružnější. Ať už je to doba čekání na testy nebo příprava pro pěstouny – PRIDE,“ říká Zuzka.

Olomoucký kraj si cení pěstounů. Je jich stále nedostatek a čekají na ně stovky dětí

Foto Olomoucký kraj

Ne každý má štěstí vyrůstat odmala v rodinném prostředí. Úlohu rodičů tak mohou převzít ti, kteří si péči o ratolesti vybrali jako své zaměstnání. Práce je to náročná a vyžaduje obětavou péči a lásku. Pěstounů, kteří mají v dlouhodobé péči alespoň jedno dítě, je v kraji aktuálně kolem šesti set. Dětí, kteří na svou náhradní rodinu v dětských domovech čekají, je však aktuálně téměř pět set. Většinou jsou starší pěti let nebo jde o větší sourozenecké skupiny. Pěstounů je nedostatek a Olomoucký kraj tuto péči dlouhodobě podporuje.

Pomoc a podporu pěstounským rodinám poskytuje například nezisková organizace Náruč dětem. „Ta pro ně v sobotu 13. dubna zorganizovala Předmájovou veselici, jako poděkování za jejich práci, letos už podruhé. Komunita pěstounů v našem kraji je skvělá a jejich setkávání umožňuje výměnu zkušeností, sdílení, ale i vzájemnou podporu. Chceme jim i nadále vytvářet podmínky, aby novým pěstounům poskytli síť,“ řekl Ivo Slavotínek, náměstek hejtmana pro sociální oblast, který nad Předmájovou veselicí převzal záštitu.

Předmájová veselice byla poděkováním pěstounům v Olomouckém kraji

Foto Pavlína Hrdličková, Náruč dětem.

Náruč dětem z. s. v sobotu 13. dubna 2024 pořádala již druhý ročník Předmájové veselice. Akce se konala pod záštitou 1. náměstka hejtmana Olomouckého kraje Ivo Slavotínka.  Účastnili se ho i pěstouni z Prostějovska, mimo jiné Josef a Zuzana Baričíkovi.

„Ve spolupráci s Olomouckým krajem a partnery firmy Gemo a Lesaffre jsme akcí chtěli opět ocenit a zviditelnit náročnou práci pěstounů při péči a výchově dětí, přijatých do pěstounské péče,“ uvedla předsedkyně spolku Eva Kopecká.

K tanci a poslechu hrála moderní cimbálová kapela Cimbal Hell Band, členové tanečního studia Tomáše Komendy zpestřili program svou taneční show a výukou letního tance Bachata.

Předmájová veselice poděkovala pěstounům

Foto Zuzka Baričíková

V sobotu 15. dubna se v Olomouci konala Předmájová veselice, která byla poděkováním pěstounům za jejich práci a kterou pořádala Náruč dětem. Večerem přítomné provázela cimbálová muzika Poštár a NS Pantlék z Němčic nad Hanou měl tu možnost poděkovat pěstounům svým vystoupením. Ve svém středu mají také rodinu, která má děti v pěstounské péči.Celou akci moderoval známý herec Adrian Jastraban, který se některým  podepsal i do deníčků.

Připravili jsme si pro ně především vystoupení našich nejmenších a jako první vystoupili ti úplně malí s říkankou Koulela se brambora. Bylo velice milé vidět ty prcky, jak se snaží motat ručkama, aby napodobili kutálející se bramboru. Pak jim na pomoc přišla dlouhatánská stonožka, která se jmenovala Eliška a měla červené ponožky. Za ní následovala Travička zelená v podání Rozárky a Elenky a další říkanky a přiletěl čížek, rozběhlo se Kolo mlýnsky, napásli jsme ovečky, a nakonec vysvitlo sluníčko. Prostě děti předvedly svou hravost i své umění vyjádřit pohybem své první taneční krůčky.