Životním snem Baričíkových byl plný dům dětí. A tak se stali pěstouny

Vydáno: Po, 04/29/2024 - 13:19

Foto archiv rodiny

Další fotky:

Zuzka a Pepa Baričíkovi z Němčic nad Hanou jsou rodiči dvou synů, Pepu a Davida. Vždy ale snili o pěti dětech, což se nakonec ze zdravotních důvodů Zuzky ukázalo jako nesplnitelné. Protože synové odrůstali a jejich odchod z domova byl nabíledni, manželé se nakonec rozhodli pro pěstounství. Dnes jsou náhradními rodiči Štěpánky a Matýska a netrpělivě čekají na posledního člena rodiny.

Zní to snadně, budeme pěstouny. Ta cesta ale není vůbec jednoduchá, jak se Baričíkovi následně přesvědčili. Podali si žádost na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) Prostějov a rozběhlo se úřednické kolečko. Je však strašné, že od podání žádosti k přijetí dítěte uběhly 2 roky! „Oba si myslíme, že systém by měl být mnohem pružnější. Ať už je to doba čekání na testy nebo příprava pro pěstouny – PRIDE,“ říká Zuzka.

Do rodiny tak přišla doslova vymodlená blonďatá holčička. „Štěpánka dostala od života pořádně naloženo, když byla malinká. Stejně, jako její starší bratr. O děti se totiž „starali“ biologičtí rodiče, kde se v domácnosti objevovali drogy, špatné dávkování léků v kombinaci s užíváním alkoholu, a hlavně životní nezkušenost. Než byly děti odebrány, zažily hrozné věci, hladovění, zimu, špínu, prostě nevhodné podmínky k přežití. O řešení zdravotních problémů nemluvě. Psychika je další věc, co má v hlavičce se postupně dere ven. A nejsou to hezké věci. Ze stejné rodiny je i Matýsek, kterého matka nakonec nechala v porodnici a odešla. I on má zdravotní problémy,“ popisuje Zuzka životní anabázi dětí.

Obě si do života přinesly řadu zdravotních problémů, u Štěpánky i psychických. Baričíkovi jim proto nechali udělat genetické testy, protože v původní rodině je chorob víc. Na výsledky čekají.

Ještě časem čekají jednu radost, páté dítko. „Je to dost složité, spolupracujeme s krajem, který musí napárovat dítě s naší rodinou. Navíc nově přijaté dítě musí být nejmladší v rodině, takže může být od novorozence po tříleté. Moc se těšíme, a vůbec nezáleží, jestli to bude kluk, nebo holka,“ dodává Pepa.

Zuzka se navíc věnuje propagaci pěstounství. „Manžel na to nemá kvůli práci moc času, ale já kde mohu, tam se o pěstounské péči zmíním. Účastním se besed, kde vysvětluji rozdíl mezi pěstounskou péčí a adopcí, občas nějaký rozhovor v rádiu. Jsem členkou spolku pěstounských žen Spirit2018 z.s , který podává informace a rady stran práva a sociálních věcí. Chceme změnit systém a napravit svět ohrožených dětí, aby žádné dítě po roce 2028 už neskončilo v ústavu,“ vysvětluje.

A poslední otázka, litujete svého rozhodnutí? „Ne, to ani omylem. Náš život byl dobrý, ale s pěstounskou péčí a dětmi je naprosto úžasný,“ dodávají svorně Baričíkovi. (ber)