Němčický Pantlék se vydal do černohorského města Herceg Novi

Foto Pantlék

Další fotky: 

Poslední týden v srpnu jsme vyjeli autobusem na trať dlouhou přes 1200 km. Do úložného prostoru se nevlezl už ani špendlík. všechno zabraly kufry s kroji, žehlicí prkna a jiné folklorní potřeby. Na vystoupení jsme měli přichystaná dvě pásma, a to Hanáckou besedu a Mikroregion Němčicko tančí. Hned po příjezdu jsme se setkali s jinými soubory, které zrovna jako my přijaly pozvání na tento festival. Do vystoupení nám zbývaly 2 dny, tak jsme si pro osvěžení paměti obě vystoupení zopakovali. Počítali jsme s tím, že to nebude úplně pohodlné vystupovat v krojích, ale bylo to ještě horší, než jsme si mysleli. Prostě naše kroje opravdu jsou krásné a bohaté a těžké. Byli jsme ubytování ve třech domcích na kopci nad městem. Zdolávat tuto cestu několikrát za den bylo dost náročné. Do jídelny jsme to měli asi kilometr a měla jsem pocit, že bychom už za tu dobu zdolali i vrchol Sněžky.

V předvečer slavnostního průvodu a hlavního programu jsme si byli prohlédnout místo, kde budeme tančit. Bylo to krásné starobylé náměstí, ze kterého vedla nádherná vstupní brána do města a jeho maličkých a úzkých uliček. Zde se nacházely obchůdky se suvenýry a na dalších náměstíčkách byly kostely, hradby a úžasný pohled na moře.

V den, kdy jsme měli vystoupení, jsme odjeli autobusem do starého města, abychom šli hrdě v čele průvodu s vlajkou naší vlasti, Němčic a Pantléku. Byli jsme nesmírně pyšní. Vystoupení bylo na náměstí na modrém koberci, který dělal všechno proto, abychom se nemohli při tanci otočit. Ale zvládli jsme to, myslím, na jedničku. Spolu s námi se předvedly soubory ze Slovenska, Běloruska, Rumunska, Chorvatska a jiných států. Viděli jsme tance i kroje, které byly nesmírně zajímavé a krásné a na závěr všichni tanečníci utvořili obrovské kolo a do středu kruhu vtrhla naše děvčata Anička s Eliškou, aby předvedly své sólo umění.  A dařilo se jim. Po celou dobu u naší vlajky hrdě stál malý Dalik s tátou.

Prostě nádhera. Ke konci vystoupení se ovšem jedné z našich tanečnic udělalo zle, a tak jsme ji museli odvést stranou, aby se dala do pořádku. Během pobytu jsme navštívili i staré město Kotor, které bylo obehnané vysokými kamennými hradbami ze sedmého stolení z období Byzantské říše. Prostě jiný tajemný svět.  Někteří odvážlivci si v Modré jeskyni skočili z lodi do moře, aby si trošku zaplavali, jiným zase toto místo nesvědčilo a otevřeli krabičku s Kinedrylem, aby doladili formu. Po zbytek týdne jsme si užili moře a přátel z jiných souborů.  Také jsme si zalovili v moři, protože Ladikovi rybky z kapsy sebraly mobil a ukryly si ho na dno moře. Když jsme jim volali, nezvedly ho. Pak se tedy z některých stali potápěči a zbytek dne hledali telefon. A našli. Domů jsme se vrátili vyčerpaní, ale plni krásných vzpomínek a radosti z toho, že jsme mohli představit naše tance i kroje v těchto končinách. (Text a foto Jana Otáhalová, Pantlék Němčice nad Hanou)