Němčická Smrtná neděle

Foto Pantlék, Renata Kypastová

Další fotky: 

U nás tento zvyk spojujeme i s návštěvou děvčat v krojích na mši svaté a návštěvou našich občanů, kterým rozdáváme kytičky z našich májíčků, aby si zajistili zdraví, úrodu a pohodu na celý rok. Pravdou je, že mnozí se na nás těší a vyhlížejí, kdy k nim dorazíme.

Letos jsme si v sále připravili zvyky od Zeleného čtvrtku až po Velikonoční pondělí. Úvodem děti přednesly básničku a Pavlínka si ráno přivstala a šla se podívat za slepičkou, jestli snesla vajíčko. A snesla a proto si ho hezky schovala, aby ho v pondělí mohla dát svému milému. Malá děvčátka zatančila Kolo, kolo mlýnské a nakonec si zahrála na Skákal pes. Pak krajina stichla a v přírodě se začínala rozvíjet první jarní poupátka. Než se krásně rozvila, blížil se večer a zvoník naposledy zazvonil na zvony a ty pak za doprovodu dětí i dospělých odletěly zvony do Říma.

Nastal pátek, začínalo svítat a děvčata se vydala k potoku, aby se před ranním kuropěním stihla umýt jeho vodou a tím si zajistila krásu a svěžest po celý rok. Kohoutek zakokrhal a dívky se rozběhly za prací do svých domovů. Za chvíli po nich do přírody vyšli sedláci, aby si našli vhodné místo k vydlabání důlků, které vyhloubili dřevěnými kolíky, foukli do nich, aby z nich vyfoukli všechno špatné a zasadili do nich kočičky, které měly zajistit bohatou úrodu na polích, která bude sloužit k obživě nejen jejich rodin, ale i jejich dobytka. Než skončili, byl už krásný jarní den a tak vytáhli dobytek na první jarní travičku. Chlapi si rozbalili sýrovou svačinu a zavolali na Renatku, aby telátku přinesla vodu a krmení. Sotva se telátko napilo a nasytilo, už začalo vypouštět svou moč do připraveného kbelíku. A na to čekala Lenička s manželem, protože toho nesnesitelně bolela noha a tak mu v té čerstvé moči nohu pěkně umyly. A nevěřili svým očím. Ivan začal skákat a bylo po bolesti. A pak si Pavel vzpomněl, že by potřeboval půjčit od Romana pilu. Ale ten mu ji za nic na světě půjčit nechtěl, protože mu vloni půjčil sekeru a Pavel mu ji nevrátil. Pak se do toho vložil Jarek a řekl jim, že co se na Velký pátek půjčí - to už se nevrací. V tom na kraji lesa vyšla Hvězda a posvítila do půl světa a promlouvala k apoštolům, proč jsou smutní, neveselí. A oni jí řekli : "Že jsme Krista neviděli".

Nastala Bílá sobota. Ženské uklízely domky a chlapi se vydali i s malým Sebíkem do přírody, aby si napletli pomlázky. Ženské si mezitím upekly beránky, navařily vajíčka a nachystaly dobroty na zítřejší slavnostní den. Protože se blížil ten nejkrásnější den a děti si užívaly zelené louky, tak si na ní zatančily všechny společně Červený šáteček. Jakmile se zešeřilo z dáli se ozvaly zvony - to byly ty, které ve čtvrtek odletěly.

V Neděli velikonoční se všichni slavnostně vystrojili, oblékli si na sebe něco nového, aby tak zvýraznili důležitost tohoto dne. Zvony je pobízely k návštěvě kostela a tak vzali přichystané pokrmy a šli na mši svatou. Před oltář položili své dobroty a ty pak kněz pokropil svěcenou vodou. Po mši svaté pak všichni šli do svých domovů, aby to, co přinesli z kostela, společně snědli. Po jídle pak vzal hospodář telátko a vyrazil s ním do přírody a za ním přiběhly děti, které telátku dodaly sílu tím, že po něm pouštěly dolů na zem slepičí vajíčka, aby telátko hezky přibývalo na váze a jako kravička pak bylo plodné. Na závěr dne předvedla děvčata tanec se svými novými deštníky.

Ve Velikonoční pondělí Jara hned z rána vyrazil za Pavlinkou, aby ji vyšlehal - první rána - aby byla krásná, druhá - pilná, třetí - silná a čtvrtá - zdravá a Pavlinka mu za to dala z lásky vajíčko od slepičky ze Zeleného čtvrtku. Pak už chlapi vyplatili všechny ostatní. Nakonec vyplatili i stromeček - aby měl dobrou úrodu a kravičku, které dal vajíčko - aby měla telátko.

Po tomto příběhu děvčátka nastrojila Smrtku, kterou přinesla na náměstí, kde už u ohně čekali hasiči, aby dohlédli na to, aby ze Smrtky nezůstalo ani stébelko. Nakonec děvčata obešla náměstí a přinesla obrovský Májíček, ze kterého všem dala kytičku a ta přinesla pohodu do celé rodiny. Velikou radost jsme pak udělali jednomu pánovi, který si od nás vydražil pletenou pomlázku a s ní se pak s námi vyfotil, aby se mohl pochlubit celé rodině. Úplný závěr samozřejmě patřil Hanácké besedě, do které se zapojili nejen všichni Hanáci a Hanačky, ale i diváci a tak jsme nakonec vytvořili obrovské kolo plné usměvavých tváří.

Text Jana Otáhalová