Jak prožít krásný den?

Vydáno: Po, 08/25/2025 - 15:43

Foto Jana Otáhalová

Další fotky:

V maličkém zákoutí schovaná pod kopečkem stojí již mnoho let Kaplička mezi Těšicemi a Nezamyslicemi. Znám ji již od dětství, kdy tam k ní na pouť chodíval můj stařeček a potom i maminka. Chodili pravidelně 2x do roka, kdy se tam konala pouť. Já tam chodím stejně jako oni a moc se na pouť těším. Letos, stejně jako v předešlých letech se na tuto pouť spolu s poutníky vydávají i členové Pantléku z Němčic nad Hanou.

V tento den vedl pouť hlavní kaplan Armády české republiky plk. Jaroslav Knichal spolu s jáhnem Mgr. Janem Košárkem, kteří byli doprovázeni zástupem ministrantů. Průvod započal svoji cestu od kostela v Nezamyslicích a přes Nezamyslice na polní chodníček, dolů po schodech ke Kapličce. V čele průvodu šli ministranti, za nimi oba kaplani a pak už členové Pantléku v krojích nesli krásné kytičky, květinový koš, dva pecny chleba a modlitební knížky, aby mohli po cestě zpívat mariánské písničky. Hanáci, kteří nesli nosítka s krásně nazdobenou panenkou Marií, je položili u vchodu ke kapličce a k ní a na oltář jsme pak položili všechny dary, které jsme přinesli. Mše proběhla za doprovodu pěveckého sboru v místě, kde bylo krásné ticho, doplněné občasným zpěvem ptáčků. Nad námi svítilo sluníčko a mírný větřík nás ochlazoval. Prostě pouť jak má být, mše doplněna krásnými slovy obou kaplanů, nerušena zbytečným pohybem lidí ani aut. Pouť, která všem zanechala v srdcích krásný pocit. Po skončení mše bylo pro všechny přítomné přichystané občerstvení ve formě grilovaných specialit a velmi dobrých nápojů. Místní ženy pak přichystaly i prodejní jarmark a zde si bylo možné koupit malované křížky, perníčková srdíčka, mrkvové koláčky, buchty, marmeládky, med a podobně. Takto bylo možné v klidu přírody a v kruhu příjemných lidí strávit i celé odpoledne, protože odpoledne po požehnání hrála k poslechu i místní Nezamysličanka. Závěrem musím říct, že jsem se vrátila do dětství, protože jsem tam cítila přítomnost svých předků a ti co tam nyní byli, byli dětmi těch, které jsem tam jako dítě kdysi dávno potkávala. (Text a foto Jana Otáhalová)