Němčický Pantlék rozdával radost u seniorů

Foto Jana Otáhalová

Dětem jsme dopředu vysvětlili, že největší radost budou mít babičky a dědečci z toho, když jim dají to nejcenější a to svůj úsměv. Dobře jsme věděli, že pro ty nejmenší, kteří ještě chodí po obědě spát, to bude velmi náročné. Ale až na Aničku, která ke konci trápila maminku, protože ji musela nosit, se obě vystoupení podařila.

Po nástupu se nám zakoulela někam brambora, a tak ji děti musely zachránit, aby na ni nespadla závora, protože ta brambora byla nepozorná a neviděla a neslyšela. Následovaly písničky s tanečky jako Pletla sem, Pásla ovečky, Čížeček a podobně. Jako hřeb vystoupení byla s těmi trošku většími upravená Hanácká beseda, protože jak víme z dřívějších vystoupení, Hanácká se líbí. Je to tím, že je to soubor známých písniček, které si diváci notují zároveň s námi. Krásné bylo, když se k nám připojila jedna paní ošetřovatelka, protože jsme prostě byli liší a jedna holčička by nemohla tančit. Závěr patřil procházce mezi diváky, kteří nám tleskali. Když jsem pak dětem ukázala, co dostaly v taščičce za odměnu, jejich radostný pokřík: "Jéééééééééééééééé" , rozesmál úplně všechny. Děti pak jako přídavek zazpívaly několik písniček. Bylo to náročné, ale krásné odpoledne, plné úsměvů a radosti. (Text Jana Otáhalová)