Heroin mě připravil o kus života, říká mladá žena

ilustrační foto protidrogový vlak (ber)

Maruščino dětství bylo spokojené, žila s rodiči a bratrem v domku na vesnici. Věci se změnily ve chvíli, kdy od rodiny odešla maminka a otec se i s dětmi odstěhoval do Prostějova. Maruška převzala starost o domácnost, chodila do školy, udělala si řidičák. A to byl zlom.

„Bylo mi 18, táta mi dal starší auto a mí kamarádi a kamarádky co chvíli zavolali, hele, potřebujeme odvézt, dovézt. A já jezdila, do Brna, Prahy. Napřed za peníze, pak mě přemluvili, abych zkusila heroin, jen tak, za odměnu. To bylo to, proč jsme podnikali tak daleké výlety,“ vzpomíná na začátky své drogové závislosti. S drogou zkušenost měla, párkrát předtím kouřila marihuanu. „Jenže jsem netušila, co je heroin zač. Znala jsem lidi, co ho brali, vždycky vyprávěli, že není problém s fetováním přestat. Netušila jsem, jak málo bude stačit k tomu, abych bez něj nemohla existovat. Napřed jsem ho kouřila, asi rok, pak jsem si začala píchat. A to byla konečná. Už jsem bez drogy nemohla být, měla jsem absťáky, které jsou opravdu hrozné. Začala jsem se bát, že nebudu mít fet a čeká mě zimnice, neskutečné bolesti, zvracení. Tak jsem si zvykla spávat s injekční stříkačkou a čtyřmi, pěti dávkami, pod polštářem. Kolikrát jsem se v noci vzbudila a musela jsem si píchnout, nespočítám,“ popisuje Maruška.

Pět tisíc denně za drogu

O tom, jak bylo fetování náročné po finanční stránce, svědčí fakt, že na dávky denně potřebovala čtyři až pět tisíc korun. Finance získávala různě, heroin prodávala, ale také kradla peníze otci a prodávala nejen své věci, ale i příbuzných a známých. „Nekonečný kolotoč, který mi vzal kus života, a udělal ze mě někoho úplně jiného. Protože feťák se změní od základů. Jeho životním cílem je mít drogu, moci si ji vzít a na to musí sehnat peníze. Nic jiného jej nezajímá, den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Na nic jiného už nedokáže myslet,“ vysvětluje.

Na detox do Vojenské nemocnice v Olomouci ji odvezl táta. „Začala jsem si uvědomovat, jak se ke mně chová moje rodina, jak vypadám, jak mi život utíká mezi prsty. Chtěla jsem mít dítě, ale s fetem bych se o ně nedokázala postarat. Drogu jsem začala nenávidět, ale přestat nešlo. Jednou v noci se mi všechno zas honilo hlavou, uvědomila jsem si, že mě čeká buď kriminál, nebo smrt. Vzbudila jsem tátu a řekla mu, ať mě ráno odveze do Olomouce, že tam musím a hlavně chci. A tak jsem tam strávila šest týdnů,“ říká Maruška.

Hoříte za živa

Samotný absťák u ní trval tři dny. „Bylo to strašné, nikdy jsem takovou bolest nezažila. Byly chvíle, kdy mi doslova hořela krev. Když mě zabalili do mokrého prostěradla, za chvíli se z něj pářilo. Čtvrtý den to pominulo, jen mě bolelo celé tělo, klouby, jako při těžké chřipce. Chuť na drogu jsem měla, to jen tak potlačit nejde. Cítila jsem úplně tu vůni, jak se mým tělem prolíná ten blažený pocit…, ale podařilo se mi ho zahnat. Po skončení detoxu jsem měla jít na půl roku na statek do Bílé Vody, kde jsem se měla začít učit zase normálně žít. Ale já chtěla domů, protože jsem věděla, že to zvládnu. A doktor byl téhož názoru, protože jsem přišla sama, nikdo mě nenutil,“ dodává Maruška.

Rok a půl po skončení detoxu trpěla těžkou nespavostí, musela užívat léky a pomalu se vracela do normálu.

Nikdy nezapomenu

Maruška je už přes deset let je čistá, na své drogové období ale nemůže zapomenout. „Vzalo mi to kus života, mě samé, to už mi nikdy nikdo nevrátí. Jsem ráda, že jsem se z toho dostala, že tím netrpí moje dítě. A že jsem přežila,“ končí vyprávění.

Z původní party, se kterou začínala, už hodně lidí chybí. Všichni zemřeli dřív, než dosáhli pětadvaceti let. Jméno mladé ženy je změněno, redakce její totožnost zná. (ber)