Máte rádi poezii? Tvoříte ji sami? Zašlete nám Vaši tvorbu!

Máte rádi poezii? Tvoříte ji sami? Zašlete nám Vaši tvorbu!
ilustrační foto Jana Jarolímková
Další fotky: 
Máte rádi poezii? Tvoříte ji sami? Zašlete nám Vaši tvorbu!
Máte rádi poezii? Tvoříte ji sami? Zašlete nám Vaši tvorbu!

 

Během letních měsíců bychom se rádi věnovali vám, našim čtenářům. Byli bychom velmi rádi, kdybyste se mohli a hlavně chtěli podílet na tvorbě vašich novin. Potažmo našich novin!

Nedávno jsme vás požádali o zaslání fotografií vašich domácích mazlíčků, rozkvetlých balkonů, uspořádali soutěž o poznání zvířátka v olomoucké ZOO.

Nyní bychom vám chtěli představit vaši tvorbu. Máte rádi poezii? Prózu? Píšete texty k písním a nemáte se komu pochlubit? Učiňte tak!

Prvním, kdo nám zaslal svoji tvorbu, je paní Jana Marie Jarolímková. Vše o ní a její tvorbě níže...

Jana Marie Jarolímková

 

Rodný kraj

Odtud kde vítr přichází

 

plyne svou cestou

a při tom

čechrá listoví stromů

na vrcholcích zelených kopců

zvláště pak v dlouhých rovinách

milovaného rodného kraje

zdraví vše živé

s láskou objímá

jako matka či otec

své plačící dítě

 

V minutě uklidnění

zastavíš se a ztišíš

svůj vlastní pohyb

je a není

a putuje dál

nepolapen

svobodný

jako lidská srdce

naplněná modlitbou

 

Zralé obilné klasy

voňavé po celém soukolí

zvěstují

prostřený stůl

a úctu k hostům

jež chutnají

chléb ze solí

s poslední kapkou

čisté vody

 

Jedině víra

v den i noc

pohání vše

co ještě živé jest

žehná pracovitým

osvěžuje

jako mateřské mléko zdejších žen

cennější než všechno zlato světa

 

Tady je doma

největší bohatství

v každém kousku půdy

a téměř nikdo to neví

tam ve městech

pohleďte

a uvidíte

slyšte

a uslyšíte

máte vše nadosah

přijměte lásku

jež vyvěrá pro nás všechny

ze zátiší rodného kraje

 

Bez ohledu na roční období

krása odráží se ve vašich očích

a jen dobrý přítel

spatří tu vaši

když zazvoní

u dveří domu

srdečně pozván

vstoupí

zde sídlí domov

našeho srdce

 

Čečenská přítelkyně 

Trpělivá žena

sedí tu naproti mě

v myšlenkách pohroužena

vstříc své rodině

 

Snad malá slza leskne se

když vzpomíná a na stůl čaj přinese

ještě tak mladá a musela to žít

válku, strach, smrt, žádný klid

 

Mohu jen bezmocně naslouchat

mé tělo chvěje se

když slyším co děje se

 

Lidé lidem smrt přináší

jako kdyby nic to nebylo

duše černé jako uhel a srdce stroj

jež nezná lásku ani bol

 

Co vzkázat tam

kde v srdcích smrt se rodí

a duše bezcílně tu bloudí

 

Možná trpělivost ženy

může uskutečnit změny

a srdce duši uzdraví

když už i smrt se unaví

 

V roce 2011 báseň Čečenská přítelkyně získala čestné uznání poroty v mezinárodní literární soutěži pořádané ve městě Strumieň v Polsku.

 

NĚHA

 

Voňavý květ

 

uvnitř něj

dvě kapky rosy

Podívej

 

Vůně dítěte

lásku uhněte

Chvíli se zastav

a poslouchej

 

Vůně ženy

odpočívá v dlaních

Pohlaď

a naslouchej

 

Vůně muže

promlouvá

o něze

Nezapomínej

 

Báseń Něha získala literární ocenění Benjamina Kinga v roce 2011 a umístila se na 11. místě ze zhruba 300 hodnocených děl.

 

Ustrnutí

Prožívám prázdnou minutu

 

která je delší než celý den

ukotvila se v čase mém

zošklivila mi každý vjem

 

Očima pátrám po obzoru

rukama nahmatám velké nic

myšlenky jsou bez názoru

a neslyším svůj vzdych

 

Mé svaly jakoby zkostnatěly

rytmus srdce nelze vystihnout

v této prázdné minutě ustrnuly

celé dny které nemají kam uniknout

 

Modlitba k Bohu

Jsou tiché dny

 

i hodiny

jsou tiché sny

i roviny

 

S tichem příchází

i odchází

když hledáš sílu

v nesnázích

 

Speciál pro ženy a PV Novinky

Chvilka pro ženu

 

Źenu v zamyšlení vyruší

 

kapka vody stékající po ňadru

než ji teplo kůže vysuší

daruje svou tichou pravdu

 

Pohlazení kapky vody

objímá ji celou

zastudí a steče tudy

na bradavku ztopořelou

 

Osamělá žena

Samota večerů

 

mladá žena

touha neukojena

 

Noční snění

nahé ženy

v orgasmu osamění

 

Slzy víno vztek

této ženě

chybí vše co je na dotek

 

Zatím mladá žena

v ději uvězněna

jen smutkem vyzbrojena

 

Každý den běží kvapem

neví si rady s tímto časem

 

A něco pozitivního...

Hýčkám si tě

 

 

Jsi můj beránek

na noční obloze

jsi mé mlčenlivé poselství

pro večerní červánky

 

Něžně se tě dotýkám

snad tušíš

vím jsem daleko

pro Tebe však nejblíže

 

 

Biogram:

 

Jana Marie Jarolímková se narodila v Olomouci. Ve 13-ti letech napsala svou první báseň, kterou zaslala do školní soutěže a umístila se jako druhá. V době komunismu jí nebylo umožněno postoupit do dalších kol. Tato událost oddálila motivaci tvořit. Po absolvování studia na SZŚ obor dětská sestra se profesi věnovala s láskou a maximálním nasazením 6 let. Po přestěhování se do Prostějova, změnila zaměstnání a přešla do obchodní branže. Nyní podniká v oděvním průmyslu. Její tvorba se rozvíjela od milostné až po poezii ovlivněnou zájmem o různé filosofické směry a psychologii člověka. Dominuje ale tiché pozorování událostí či věcí kolem nás společně s touhou zprostředkovat tento prožitek, přinést inspiraci či probuzení z každodennosti a dodat energii pro další konání. Od roku 2011 vyšlo několik děl v básnických sbírkách společně s ostatními autory u nakladatelství Alisa. V poslední době se orientuje na básně a říkanky pro děti a hledá nakladatele, který by měl zájem tuto tvorbu uvést do knižní podoby. Je vdaná a má dvě děti. V současnosti žije s rodinou zahraničí. Publikuje v měsíčníku Zpravodaj, vycházejícím pro Čechy a Slováky ve Švýcarsku. Pořádá autorská čtení pro krajany a aktivně se angažuje ve spolku Beseda Svatopluk Čech Zürich.

Poslat nový komentář