ZOO Olomouc se chlubí dvoustým mládětem v pavilonu netopýrů

Foto ZOO Olomouc

„Kaloni to v posledních měsících neměli jednoduché. Absolvovali stěhování, rekonstruoval se jim jejich pavilon, poté následovala cesta zpátky. Všechno ale stálo za to, protože nyní jsou nadmíru spokojeni a dokazují nám to snad nejvyšším počtem odchovaných mláďat za sezónu. To poslední se jmenuje Valdemar. Je to kaloní 200. mládě,“ dodává ošetřovatelka Kateřina Šteckerová. Za pár týdnů se pavilon ještě více přiblíží volné přírodě. Alespoň tomu, co by v ní kaloni mohli vidět. Konkrétně noční oblohu v podobě jižní polokoule, o níž se postará tým odborníků z Pevnosti poznání, interaktivního muzea vědy, provozovaného Univerzitou Palackého v Olomouci.

Olomoucká zoo chová kaloně rodriguezské od roku 1999. Narodilo se v ní prozatím celkem 200 jedinců. V pavilonu panuje obrácený světelný režim, což znamená, že se v něm přes den simuluje noc. Je to z toho důvodu, aby návštěvníci měli možnost spatřit kaloně aktivní. Večer se v pavilonu rozsvítí a kaloni se uchýlí k odpočinku. Převážně kvůli ničení přirozeného prostředí, kácení lesů, lovu pro maso, je dnes kaloň zapsán na seznamu ohrožených endemických druhů a zařazen do několika mezinárodních záchovných programů. V případě ostrovních druhů však hrozí kaloňům stále větší nebezpečí vyhubení. V 70. letech 20. století klesly stavy kaloňů rodriguezských v důsledku tajfunu na posledních 70 jedinců. Jeho populace byla takřka vyhubena. Díky intenzivní ochraně se podařilo kaloně rozmnožit a dnes jejich populace čítá až 20 000 jedinců. Významný podíl na tom má Durrellova Zoo na ostrově Jersey. Známý zoolog a spisovatel Gerald Durrell tehdy odchytl několik posledních volně žijících kaloňů a založil úspěšný chov ve své zoo. Všichni kaloni v zoologických zahradách jsou majetkem ostrova Mauricius a chovatelům jsou pouze zapůjčeni. Kaloň rodriguezský je nazýván též kaloň zlatý. Jedná se o obyvatele Starého světa, jeho původní domovinou je ostrov Rodriguez v Indickém oceánu, na němž obývá tropické lesy. Kaloni hrají v ekosystémech velmi důležitou roli, protože pomáhají opylovat stromy a šířit jejich semena. Hlavní část jídelníčku zajišťuje ovoce, především sladké plody, nektar z tropických květin a u tohoto druhu i listí některých stromů a keřů. Žijí v zajímavém společenském uspořádání harémového typu – samec s několika samicemi. Sdružují se do menších kolonií, které společně během dne odpočívají v korunách stromů. Větší část dne tedy tráví odpočinkem na stromech, večer se vydávají hledat potravu. Tělo kaloňů se velmi podobá tělu netopýrů, hlava se však podobá liščí. Díky zadním končetinám se silnými drápy mohou odpočívat zavěšeni hlavou dolů, zabaleni do svých křídel. Jejich křídla mají rozpětí od 90 cm a řadí se mezi středně velké kaloně. V orientaci jsou jim nápomocny velké oči, klasická echolokace jim oproti netopýrům schází. V zoo se kaloni většinou dožívají až o třetinu delšího věku než v přírodě, tedy až dvaceti let. Rekord drží kaloň, který dosáhl 31 let a 5 měsíců. Samička obvykle rodí jedno mládě, o nějž dva až tři měsíce pečuje. (red)