anorexie

Projekt radí dětem i učitelům, jak se vyrovnat s anorexií i falešnými vzory

Vydáno: So, 10/17/2015 - 12:37
ilustrační foto internet

Netradiční preventivní projekt, který interaktivní dramatickou formou pomáhá dětem vyrovnat se s poruchami příjmu potravy i falešnými vzory, vyráží na spanilou jízdu po základních školách v Olomouckém, Moravskoslezském a Zlínském kraji. Tento týden se zastavil v ZŠ Edvarda Valenty v Prostějově, kde si žáci nanečisto vyzkoušeli prostřednictvím vlastního prožitku popasovat se s poruchami příjmu potravy a okolnostmi s tím spojenými.

„Program na prevenci zdravotních problémů v dětském věku umožní předcházet poškozování vlastního zdraví. Tematicky čerpá z příběhů o nezdravé touze po štíhlosti a o přijímání falešných vzorů. Edukační část programu se zaměří na způsoby rozpoznání příznaků a vyhledání pomoci, pomůže dětem v bezpečné rovině pochopit rizika spojená s poruchami příjmu potravy a učí jim předcházet,“ vysvětlila manažerka Magdaléna Strejčková ze Sdružení D Olomouc, které projekt připravilo.

Anorexie není žádná nemoc, ale životní styl!?

Vydáno: So, 12/28/2013 - 10:54
ilustrační foto internet

 

Kde jsou ty časy, kdy byly poněkud plnější tvary ideálem krásy? Čím větší zadek, břicho a prsa, tím byla žena atraktivnější. Dnešním světem hýbe úplně jiný trend – krásné lesklé vlasy, bronzová pleť a vyhublé tělo. Takové krásky vidíme denně na stranách časopisu, reklamách v podstatě všude, kam se podíváme, nás ženy navádí, abychom vypadali jako ony … ty vyzáblé, počítačem upravené krásky.

A právě z těchto vychrtlin si dnešní holky berou příklad. Začíná to kupováním předražených výrobků, které nás mají udělat „hezčí“, ale především začínáme držet drastické diety, cvičíme a ničíme svoje těla jen pro to, abychom splňovali dnešní ideál krásy. Proč tohle dělají? Odpověď je příliš jednoduchá, je to vlivem dnešního světa, ve kterém žijeme. Copak nechceme být všechny krásné a žádané? Každá se chce líbit.

Syn nám málem umřel hlady!

Vydáno: St, 12/04/2013 - 13:23
ilustrační foto internet

 

Začalo to nevinně. Tříletému klukovi prostě přestalo s nástupem do školky chutnat jíst. Rodiče se s jeho nechutenstvím potýkali léta, pomoci se jim nedostalo ani od lékařů. Katastrofa přišla, když mu bylo dvacet. Ondra měřil 185 centimetrů, vážil 55 kilo a byl strachy bez sebe, že umře hladem. Jíst se ale přinutit nedokázal.

„Nevím, co se tehdy stalo. Když jsem s ním byla na mateřské, jedl všechno a byl v pohodě. Zlom nastal ve školce, ale nikdy jsme nezjistili, co se vlastně stalo,“ svěřila se PvNovinkám pětačtyřicetiletá Martina. Od té doby se se synovým nechutenstvím rodina potýkala denně. „Pak už jsem vařila jen to, na čem sem se s Ondrou domluvila. Ani tehdy ale nedokázal nic dojíst,“ vzpomíná. S manželem vyzkoušeli kde co, od domluv po kázání. Nezabralo nic a tak byli rodiče rádi, že se dojídal skládankami a jogurty.