ilustrační foto ber
Blíží se opět druhý listopad a naše kroky míří k místům posledního odpočinku našich nejbližších. Jdeme za těmi, kteří s námi už nejsou, které už nikdy neuvidíme, neuslyšíme, kteří zůstanou už navždy jen vzpomínkou.
Blíží se Dušičky, Památka zesnulých. Vzpomínáme na ty, jež jsou nám stále drazí, na to, jací byli, na jejich dušičku. Prostě oslavujeme lidskou duši. Vzpomínáme na mámy, táty, babičky, dědečky, sourozence, děti…na lásky svého života. Na všechny, kteří nás hlídají někde tam, daleko a myslí na nás stejně, jako my na ně. Na vlídné slovo, pohlazení, úsměv, radosti i strasti.
Ve středu, 2. listopadu, už jim nemůžeme dát víc, než onu vzpomínku, květinu, zapálenou svíčku. Pro mnoho z nás je právě ono zapálení svíčky gestem, které vyjadřuje prosté „moc mi chybíš“.