Zemědýmu si nevšimneme. Chyba!

ilustrační foto

Zemědým byl známý již ve starém Řecku a na zdůvodnění dýmu v jeho rodovém jménu si můžeme vybrat jednu ze dvou možností. První je, že listy rostliny vypadají jakoby trochu očazené, druhá, že při pálení suché natě se ze země valí dým.  

Již starověcí arabští lékaři věděli, že čaj ze zemědýmu silně čistí krev (detoxikace), a to bylině zůstalo jako hlavní léčebné uplatnění dodnes. Zemědým se dále používá při kožních chorobách, na čištění pleti při akné, proti vyrážkám a na posílení celého těla. Podporuje vylučování žluči, pomáhá při migréně způsobené poruchami žlučníku, má příznivý vliv na červené krvinky, zlepšuje krev a upravuje její špatnou srážlivost.

Silný odvar ze zemědýmu se používá zevně na omývání vyrážek a chronických ekzémů, přidává se i do sedacích koupelí při hemoroidech a rakovině konečníku.

V přírodě rostou ještě tři jiné podobné druhy zemědýmu, ale ty mají mnohem slabší účinky. Proto je třeba pozorně sledovat tvar listů, květů a jejich zbarvení, aby nedošlo k záměně.

Pro domácí léčení sbíráme šetrně kvetoucí nať zemědýmu od května do července. Sušíme většinou přirozeným teplem v tenkých vrstvách a neobracíme. Uchováváme v dobře uzavřených nádobách. Praktickým a doporučeným způsobem uchování drogy je také zpracování ve formě tinktury.

Prášek ze zemědýmu na mokvající rány na kůži

Usušenou nať zemědýmu můžeme umlít na jemný prášek a zasypávat jím mokvající ranky na kůži. Nebo si silným odvarem ze zemědýmu omývat lišeje a zastaralé ekzémy. Tento odvar se velmi osvědčil i při sedacích koupelích v případě hemoroidů. (ber)