Libeček. Zelené maggi voní, chutná a léčí

Libeček. Zelené maggi voní, chutná a léčí
ilustrační foto byliny

Libeček původně pochází z Íránu a Afghánistánu, dnes se ale pěstuje už po celé Evropě a Severní Americe. Dříve se používal jako afrodisiakum, na podporu trávení i jako lapač pachů. A dnes je jeho využití ještě rozmanitější, včetně toho léčivého.

Libeček je zdrojem mnoha minerálů, vitamínů, enzymů a organických kyselin. Jeho specifické aroma je způsobeno silicí s názvem terpineol, ale i ftalidy, kumariny a karvakrolem.

Významně podporuje trávení stimulací tvorby trávicích šťáv a enzymů a rovněž tvorbou žluče, slinivkových a střevních sekretů, což vede ke snížení nadýmání. Tím, že lépe pracuje zažívání, lépe se daří játrům, slezině, žlučníku a dalším orgánům zapojeným do trávení. Pomocí libečku si můžete dokonce pomoci od žlučových kamenů - kombinace libečku s listem pampelišky a plodem pupalky, brutnáku nebo alespoň olivovníku vám pomůže se jich zbavit. Jako žaludeční likér se doporučuje lihový výluh ze semen libečku (přidává se trochu medu), čaj z čerstvých nebo sušených listů ulevuje při dně a revmatizmu, také podporuje krevní oběh. Napomáhá prokrvit orgány pánevního dna, takže už od antických dob je považován za afrodiziakum. Také má silné antioxidační účinky, takže pomáhá při únavě, vyčerpanosti, slabosti, nechuti i nechutenství a při slabých psychických potížích.

V kuchyni se libeček, přezdívaný zelené maggi, používá jako výborné koření v čerstvém i sušeném stavu. Přidáváme jej do polévek, k dušenému masu, zelenině, do omáček i do salátů. Nejčastěji se však používají lesklé tmavozelené listy, a to jako koření do zeleninových polévek a do masových směsí, kterým dodají velmi plnou a bohatou chuť. Listy lze samozřejmě i nasušit či zamrazit a přidávat do jídel celou zimu. Bylinky lze také konzervovat solí. Jen pak při vaření na to musíme myslet, aby jídla nebyla přesolená. (ber)

Poslat nový komentář