příběh

Příběhy klokánkových dětí. Leničku (9) bili pěstouni

Ilustrační foto pixabay.com

V pěstounské péči se měla Lenička mít dobře, ale nebylo tomu tak. Její třídní učitelka opakovaně upozorňovala na velké modřiny, kterých měla devítiletá dívenka na zádech, stehnech i rukách nepočítaně. Byla lehce mentálně retardovaná a její pěstounka si na ni neustále stěžovala.

 

„Je to prase a drobí. Pořád po ní uklízím,“ hádala se s učitelkou, jako by to byla omluva pro bití a fackování, které se ani nenamáhala skrývat. Lenička skončila v Klokánku, kde si připadala jako v nebi. Doslova. Stále se totiž tety ptala: „A takhle vypadá nebe? A budu i zítra u vás v nebi?“ Její otázky byly tetě divné a vše šla probrat s vedením. To o všem informovalo nejen příslušné orgány, ale také se pořádně vyptalo oné starostlivé třídní učitelky. „Ona patří celá rodina k nějaké sektě! Nesmějí navštěvovat kino ani divadlo, doma nemají televizi ani rádio.

Příběhy klokánkových dětí: Otčím Elsu (5) ostříhal dohola a matka opustila

Ilustrační foto pixabay.com

Když v Klokánku v noci zazvonil telefon, příslušní pracovníci byli ihned na nohou. V takových chvílích zkrátka není čas na spánek. Tehdy volala policie, a sociální pracovnice tak čekal noční výlet.

 

„Na policejní stanici na nás čekaly dvě drobné postavy. U jedné z nich jsme si mysleli, že je to chlapec. Šlo ale o dívku, úplně dohola ostříhanou,“ vypráví Klokánek. „U druhé osoby jsme si rozhodně netipovali, že by šlo o dívčinu maminku.“

Když se ale žena rozpovídala o svém příběhu, bylo hned všechno jasné. Vyrůstala prý v dětském domově a život nikdy neměla lehký. Vystřídala několik partnerů a teď bydlí u muže, který ji poslal, aby se malé Elsy zbavila. „Prý že ji jinak vyhodí z domu. Chvíli byly s dívkou na ulici, ale byla jim zima, a tak se musely ozvat na policii.“

Příběhy klokánkových dětí. Rány a nadávky byly na denním pořádku. Káju (7) rodiče nepustili ani na záchod

Ilustrační foto pixabay.com

Když během karantény potkala ředitelka Klokánku mladou slečnu v roušce, nejprve si nemohla vzpomenout, kam ji zařadit. Až když se jí Kája představila, došlo jí, že jde o dívenku, která před roky skončila v Klokánku kvůli domácímu týrání.

„V roušce bylo náročné ji poznat. Nemohla jsem uvěřit tomu, že je to opravdu ona,“ vzpomíná ředitelka. „Pamatuji si ji jako klubíčko neštěstí, teď je z ní ale nádherná mladá dáma, která mě s úsměvem zdraví na ulici,“ říká.

Kája se narodila nezletilé dívce, proto se starosti o ni ujala její starší sestra. S tetou Kája vyrůstala šťastně a spokojeně, měla skvělé kamarády, byla veselá a šikovná. Jenomže když si po pár letech její biologická matka našla přítele, usoudili společně, že by pro ně byla ostuda se o dívku nepostarat.

Příběhy klokánkových dětí: Katčina sestřička musela zemřít, aby ona mohla žít lepší život

Ilustrační foto pixabay.com

Káťa se narodila jako jedno z dvojčat. Její matka všechny a všechno neustále kritizovala, byla sebestředná, na veřejnosti zastrašovala lidi kolem sebe nadávkami. Nakonec její povaha vedla k tragédii. Nezvládala se totiž starat o žádné ze svých pěti dětí a toho, že má Kátina sestřička vážné zdravotní problémy, si všimla až příliš pozdě.

 

„Nevšimla si, že dívka nejí a nepije, že má horečky. Záchranku zavolala až ve chvíli, kdy byla dívka úplně apatická. Lékařům se ji nepodařilo zachránit. Katčina sestra tak ve věku osmi měsíců zemřela. Káťa skončila v kojeneckém ústavu,“ popisuje Klokánek.

Příběhy klokánkových dětí. Bohouška (5) mlátil a kopal dědeček

Ilustrační foto pixabay.com

Do Klokánku jsou přijímány děti s různým osudem. Některé se diví, kolik toho mohou najednou sníst, protože doma jedly sotva jednou denně. Jiné si myslí, že spodní prádlo by se mělo nosit až do úplného roztrhání, nebo znají řasenku, ale zubní kartáček jim nic neříká. Bohoušek nebyl výjimka. I na něho měla výchova jeho rodiny špatný vliv.

„Když jsme ho k nám přijímali, dostal obrovského plyšového medvěda. Vypadalo to, že si ho velmi oblíbil, protože ho objímal, a nakonec ho posadil vedle sebe na židli k jídelnímu stolu,“ vypráví klokánčí tety. „Bohužel právě na medvídkovi nám ukázal, co ho doma naučili.“

S manželem nemluvila 30 let. Přestože žili v jednom bytě

ilustrační foto internet

Soužití dvou lidí sebou často přináší nejrůznější problémy. Představte si ale situaci, že se svým zákonným partnerem nepromluvíte tři desítky let. A to žijete pod jednou střechou.

Jak to začalo
Pan Karel se s nastávající manželkou Annou seznámil v padesátých letech. Vzali se, koupili domeček v jedné z okrajových čtvrtí Prostějova, který postupně začali opravovat. O pár let později se jim narodil jediný potomek, syn Mirek.