ilustrační foto
Čeho je moc - toho je příliš, říká jedno rčení. Plně jsem si ho uvědomila ve chvíli, kdy jsem procházela prostějovskou Havlíčkovou ulicí. Nejen, že jsem na zničeném chodníku několikrát vyzkoušela kvalitu svých kloubů, ale také žasla nad tím, čím že se to projíždějící motorista musí řídit.
Les značek, jedině tak se dá nazvat to, co roubí Havlíčkovu ulici. Motoristo hodně štěstí, budeš ho potřebovat, pomyslela jsem si a začala počítat. Ihned po odbočení z Vápenice na Havlíčkovu, až po první křižovatku u Okresního soudu, jsem napočítala dvanáct značek. Každý kdo úsek zná, ví, že jde celkem o krátkou vzdálenost. Značky jsou tu namačkané jedna na druhé. Téměř to samé se opakuje v další části ulice. Od budovy soudu po následnou malou křižovatku, okraj silnice zdobí dalších osm značek. Dál už jsem opravdu nepočítala.
