hrkání

V Němčicích se hrkalo a rozdávaly se Májíčky

Foto Zuzka Baričíková

Na jarní zvyk pálení Smrtky navazuje další, mnohem radostnější, kdy děvčata ozdobí veliký Májíček a za zpěvu Neseme, neseme Májíček přicházejí do dědiny, aby všem, kteří si chtějí zajistit krásný a spokojený rok, plný radosti a bohaté úrody, dají kytičku ze svého Májíčku. A že si lidé těchto kytiček váží, můžeme pozorovat při procházce, protože naše májíčkové kytičky zdobí nejedno okno němčických domečků.

Naše oslavy jara pak končí ještě hrkáním. Na Zelený čtvrtek, kdy odletí zvony do Říma, chodíme po Němčicích a nahrazujeme jejich zvonění našimi hrkači, stejně tak hrkáme na Velký pátek a Bílou sobotu, ale to již v krojích, a to již navštěvujeme naše příznivce, kteří mají pro nás přichystanou odměnu a sladkosti a syrová vajíčka, ze kterých si pak děláme společnou voňavou smaženici Je to náročné, ale krásné.

V Dětkovicích chodily hrkat hned dvě generace

Foto ber

Tradiční zvyk velikonočního hrkání, kdy mlčící zvony nahrazuje zvuk klapaček, řehtaček a hrkačů, letos pojali trochu jinak v Dětkovicích.

Jako první se totiž v pátek odpoledne vydali do dědiny senioři. „Musíme mladým ukázat, jak se hrká. Hrkači totiž musí chodit v průvodu ve dvojicích," nechal se slyšet Antonín Jelínek starší s tím, že letos pánové vyšli vůbec poprvé.

O tři hodiny je nahradila omladina, která se na cesty vypravila v mnohem větším počtu. (ber)