ilustrační foto pixabay
O umístění šestileté Petrušky a osmileté Bobinky do Klokánku požádal pěstoun pro závažné a dlouhodobé onemocnění manželky. Paradoxně to pro obě sestřičky znamenalo doslova záchranu. Když čtyři roky před tím dvouletá Petruška a čtyřletá Bobinka odcházely z dětského domova k novým rodičům, netušily, že je v náhradní rodině čeká peklo.
Nesměly dovádět a rušit pěstouna, neměly žádné hračky, k jídlu dostávaly často jen usušený chleba a jablko. Za jakékoli „zlobení“ následovalo bití i další kruté tresty – byly zavírány na noc do sklepa, kde po nich běhaly myši, nuceny spát v prádelním koši, klečet na hrachu s knihami na rukou, sledované kamerou. Kamera umístěná na židli jim ze vzpomínek nevymizela. Petře dodnes nezmizely jizvy na bradě vzniklé při učení, když ji rozlícený pěstoun chytil za vlasy a třískl jí hlavou o stůl. Dvě starší vlastní děti, a dokonce i pěstoun, jim nadávali „do cikánů“.