ilustrační foto
Jahody jsou prý sladký symbol léta... A co teprve, když je vlastnoručně natrháte! A tak jsem se ve čtvrtek dopoledne vydala do prostějovské jahodárny naproti hřbitova na samosběr. Dokonce se mi podařilo ukecat manžela, aby šel se mnou... „Přece nebudeš v tom horku sedět v autě!“ Argument zabral.
Zvážili mi kbelík a mísu a poslali až na druhý konec lánu. „Mělas říct, mohl jsem to vzít od Žešova,“ procedila mezi zuby moje polovička. Pět kilo nádherných jahod jsme měli natrháno na čtyřech metrech řádku za dvacet minut. Tři čtvrtě hodiny jsme pak stáli ve frontě a čekali na zvážení a placení.
„Vidíš, co je tu chlapů? Nejsi sám,“ povídám svému životnímu souputníkovi.
„Vidím, že nás blbců je pořád hodně,“ opáčil.
„Místo, abychom seděli u piva, tak tu ohýbáme hřbet,“ přizvukoval mu soused ve frontě.
