Foto archiv ber
Kolikrát Alois Bartoš z Dětkovic přiložil k ústům borlici, nikdo nespočítá. Nejmenší z rodiny loveckých rohů, nástroj, ze kterého vznikla v minulém století vojenská polnice a poštovní trubka. Mysliveckého trubače provázela každodenním životem přes pět desítek let. Od soboty 18. dubna už ale její hlas nikdy nerozezní.
"Začínal jsem kdysi jednoduchými znělkami. Časem jsem posháněl noty, většinou velice staré. Dnes ale troubím to, co si sám složím," řekl mi už před lety muž, kterému myslivost učarovala navždy.
Alois Bartoš fanfárami začínal a končil většinu větších mysliveckých akcí, vzdávál čest vítězům i poraženým. Hlas jeho borlice často doprovázel na poslední cestě i kamarády myslivce.