ilustrační foto
Když jsem byla malá, bylo každé mé sobotní dopoledne spojeno s návštěvou tržnice. Tehdy byla ve Wolkerově ulici, olemovaná mladými javory, pod kterými jsme my, děti, chytali chrousty, strkali si je navzájem za trička nebo zapřahali do krabiček od sirek. „To koupím v sobotu na trhu,“ říkávala moje maminka. Věta – jdeme do trhu – se u nás tak vžila, že ji automaticky používám dodnes, ač je mi už přes šedesát.
Šla léta a všechno je jinak. Tržnice se z Wolkrovky vystěhovala a já si pamatuji, jak to lidi nelibě nesli. My, Hanáci, se prostě bráníme jakýmkoliv změnám, jsme spokojeni, když všechno funguje v dobře zajetých kolejích. Stejně tak i já, po mnoha desítkách let, dnes považuji za samozřejmé pravidlo sobotního dopoledne návštěvu tržnice. Platí i to, že pokud se potřebuji setkat s nějakým kamarádem, v sobotu ho určitě na tržnici potkám. Ovšem platí to jen pro moji věkovou kategorii, u našich mladých byste s podobnou praxí těžko uspěli.
