ilustrační foto
Když přišel desetiletý Libor do Klokánku, jednání jeho rodiny všechny zaskočilo. Babička po něm hodila malým batůžkem a oznámila tetám, že nemá čas se o něj starat. Stejně tak matka se nijak nezajímala. Řekla jen, že více osobních věcí chlapec nemá, a že ona i její matka mají příliš práce na to, aby vychovávaly dítě.
Libor neustále do něčeho narážel, zakopával, bylo vidět, že má problémy s očima. Měl sice brýle, ale nevkusné, staré a podle všeho ještě o několik dioptrií menší, než potřeboval. Spřátelená optika poskytla Klokánku možnost koupit Liborovi nové odlehčené brýle, s nimiž se konečně mohl na svět podívat trochu s úsměvem. Málokdy se desetiletý chlapec raduje tak, jako tehdy on.
V Klokánku si rychle zvykl. Matka ho sice zpočátku párkrát kontaktovala telefonicky, ale na návštěvu za ním nepřišla. Babička se neozvala vůbec. Nakonec už chlapci nevolal nikdo.