Foto HZS Olomouckého kraje
Když vypráví o své práci, zásazích i událostech, při nichž jako hasič pomáhal, jako byste tam byli s ním. Cítíte tu energii a zápal, dobrosrdečnost a elán, touhu pomáhat. „Hele, to když…,“ začíná své příběhy z hasičské praxe. Můžete si vybrat: úsměvné, vážné, kuriózní i ty s tragickým koncem, požáry, dopravní nehody, povodně. Za 42 let a 134 dnů jich Zdeněk Pikl, kterému na šumperské stanici neřeknou jinak než Bob, nasbíral hromady. Legenda šumperských výjezdových hasičů nyní zakončila ten svůj – hasičský. Na poslední směnu se s ním přijel rozloučit i krajský ředitel HZS Olomouckého kraje Karel Kolářík. A i když Zdeněk rozdával úsměvy, nakonec se neubránili s kolegy dojetí. Přece jen, jak trefně poznamenal jeden z nich, s Bobem končí celá jedna hasičská éra.
Zdeněk Pikl totiž nastoupil ke sboru už v roce 1979. Tatínek mu po vojně sehnal práci v Jihlavě. Nikdy do ní ovšem nenastoupil. „Na tehdejší dobu to bylo zaměstnání za snové peníze. Když jsem tátovi oznámil, že tam nechci a že nastoupím k hasičům v Šumperku za 1450 korun měsíčně, tak si klepal na čelo. Nebyla to ani polovina toho, co bych si vydělal tam, ale já jsem tak nějak věděl, že je to práce přesně pro mě. No a měl jsem pravdu,“ popisuje své začátky Zdeněk.
